Ženy – aktivistky na celém světě byly podle Amnesty v roce 2018 v první
linii boje za lidská práva.
Největší světové lidskoprávní hnutí taky upozorňuje, že akce “tvrdých
chlapů”- světových lídrů, prosazujících mizogynistické, xenofobní a homofobní
politiky, ohrožují dávno vybojovaná práva a svobody.
„V roce 2018 jsme zažili mnoho těchto samozvaných “drsných” lídrů, kteří
se snažili podrývat principy rovnosti – základ lidských práv. Domnívají se, že
jejich strategie vzbudí dojem, že jsou tvrdí a neústupní, ale ve skutečnosti se
nejedná o nic víc, než o takticky promyšlené útoky, které mají za cíl
démonizovat a pronásledovat už tak marginalizované a zranitelné komunity. Ale
jsou to právě ženy – aktivistky, které v letošním roce ukázaly jasnou a silnou
představu o tom, jak bojovat proti těmto represivním lídrům,” prohlásil Kumi Naidoo, generální tajemník Amnesty International.
Závěry jsou obsažené v publikaci “Práva dnes”, hlavním přehledu analyzujícím situaci v oblasti
lidských práv v sedmi regionech světa: v Africe, Americe, východní Asii, Evropě
a Střední Asii, na Blízkém východě a v severní Africe, v jižní Asii a v jihovýchodní
Asii. Amnesty letos uspíšila vydání přehledu o stavu lidských práv u
příležitosti 70. výročí Všeobecné
deklarace lidských práv – prvního skutečně celosvětového dokumentu o lidských
právech, který byl přijat jednotlivými vládami v roce 1948.
2018:
Hlas žen byl slyšet
Přehled mimo jiné konstatuje, že rozvíjející se síla ženských
hlasů by neměla být podceňována. Ženy – aktivistky tvořily ty nejdůležitější
lidskoprávní změny uplynulého roku. Skupiny pod vedením žen, jako třeba Ni una
menos v latinské Americe, podnítily masová hnutí na podporu práv žen
v takové míře, jako nikdy předtím.
V Indii
a v Jihoafrické republice vyrazily tisíce žen do
ulic, aby protestovaly proti trvale se vyskytujícímu sexuálnímu násilí. V Saudské Arábii a Íránu ženské aktivistky riskovaly zatčení za to,
že se vzbouřily proti zákazu řízení nebo nucenému zahalování. V Argentině, Irsku a Polsku se konala
masová protestní shromáždění, na kterých ženy požadovaly ukončení represivních
zákonů týkajících se potratů. Ve Spojených
státech, Evropě a Japonsku se miliony žen připojily k druhému #MeToo –
pochodu, kterým požadovaly ukončení mizogynie a zneužívání.
Nemůžeme ale oslavovat “oživení ženského aktivismu”, aniž bychom
se zabývali tím, co je hnací silou, která stojí za masivní mobilizací žen
požadujících změny.
„Práva žen jsou
trvale marginalizována před jinými právy a svobodami ze strany vlád. Ty si
myslí, že můžou tyhle otázky vyřešit, ale ve skutečnosti dělají jen málo toho,
co by mohly, aby chránily práva poloviny populace”, upozorňuje Kumi
Naidoo.
„Ještě horší je, že
mnoho světových lídrů spustilo nové útoky na práva žen, a to formou všelijakých
nenávistných a rozdělujících narativů. Tito vůdci se snaží argumentovat tím, že
chrání tradiční hodnoty a zájmy rodiny, ale ve skutečnosti prosazují agendy,
které popírají základní rovnost žen,“ dodal Naidoo.
Publikace “Práva dnes” poukazuje na rostoucí počet politik a
zákonů, jejichž cílem je kontrolovat ženy především v oblasti sexuálního a
reprodukčního zdraví. Patří mezi ně například snaha polských a guatemalských
zákonodárců prosadit přísnější potratové zákony. Ve Spojených státech je zase prosazováno krácení finančních prostředků pro
kliniky zabývající se plánováním rodiny, což ohrožuje zdraví milionů žen.
Aktivistky riskují své životy a svobodu, aby poukázaly na
nespravedlnosti v oblasti lidských práv. Mezi ně patří například Ahed Taminiová, palestinská aktivistka
za práva dětí, která byla nespravedlivě uvězněna za to, že se odvážila postavit
za svoje lidi. Loujain al-Hathloulová, Iman
al-Nafjanová a Aziza al-Yousefová jsou tři aktivistky, které jsou v současnosti
ve vazbě v Saudské Arábii za to, že vedly kampaně za práva žen. Radní z Ria
de Jenaira Marielle Francová byla
začátkem roku brutálně zavražděna v Brazílii za to, že odvážně bojovala za
lidská práva.
2019: Rok, kdy se obrátí vývoj v oblasti práv žen
Kumi Naidoo upozorňuje, že výročí mezinárodního zákona o právech
žen – Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) – bude v roce
2019 důležitým milníkem, který si svět už nebude moci dovolit přehlížet.
Úmluva, která bude mít příští rok 40 let, je celosvětově široce
přijímána. Přesto ji však mnohé vlády přijaly pouze za předpokladu, že mohou
odmítnout hlavní ustanovení, které se vztahuje k zajištění svobod žen,
jako např. prosazování vnitrostátní politiky, která by měla za cíl odstranění
všech forem diskriminace, a to jak v právních ustanoveních, tak
v praxi, a rovněž odstranění diskriminace žen v oblasti
manželství a rodinných vztahů.
Amnesty
International vyzývá vlády, aby přijaly opatření, která zajistí dodržování práv
žen.
A to nejen v oblasti mezinárodních závazků, ale i změn v oblasti špatných
národních zákonů tak, aby se ženy a ochrana jejich práva posílily.
„Skutečnost,
že mnoho zemí přijalo mezinárodní úmluvu o právech žen pouze částečně,
poukazuje na fakt, že spousta vlád ochranu žen vnímá jen jako nějakou PR
aktivitu, jejímž cílem je vypadat dobře navenek, než jako prioritu, kterou je
třeba naléhavě řešit”, upozornil Naidoo.
„Na
celém světě vydělávají ženy v průměru mnohem méně než jejich mužští kolegové,
disponují mnohem nižší ochranou svých pracovních míst, je jim bráněno v
přístupu do politiky ze strany těch, kteří jsou u moci a čelí kontinuálnímu
sexuálnímu násilí, které vlády nadále ignorují. Musíme se sami sebe ptát,
proč tomu tak je. Kdybychom žili ve světě, kde by muži čelili tomuto druhu
pronásledování, bylo by dovoleno, aby tahle nespravedlnost pokračovala?
Chci
poukázat na to, že Amnesty International může a bude dělat vice v oblasti práv
žen. Vstupujeme pomalu do roku 2019, musíme nyní, vice než kdy předtím, pevně
podporovat ženská hnutí, posílit hlasy žen a bojovat za uznání všech našich
práv,” uzavřel generální tajemník Amnesty Kumi Naidoo.
Lidská
práva v regionech
Publikace „Práva dnes“ přináší taky přehled lidskoprávních témat roku
2018 napříč hlavními regiony.
AFRIKA
Navzdory určitému pokroku, pokračovalo v roce 2018 mnoho vlád
v oblasti Subsaharské Afriky v brutálních represích a omezování
prostoru, v jehož rámci mohou lidé bránit svá lidská práva. Od Nigérie až
po Sierru Leone, od Ugandy po Zambii vlády používaly represivní taktiky,
jejichž cílem bylo umlčení obránců lidských práv, médií, protestujících a
dalších projevů nesouhlasu. Na druhé straně jsou zde i náznaky naděje,
například v Etiopii a Angole, a to v důsledku změn ve vedení země.
Nejlepší zprávou je však mimořádná statečnost obyčejných lidí napříč celou
Afrikou, včetně odvážných obránců práv
žen, kteří jsou příkladem odolnosti vůči represím.
AMERIKY
Rok 2018 přinesl do Amerik zpátečnické prostředí v oblasti
lidských práv, a to především v souvislosti s vraždami environmentálních
aktivistů a společenských lídrů, což vzbuzuje alarmující znepokojení v zemích,
jako je např. Kolumbie. Stejně tak i vzestup vůdců s extrémní protilidskoprávní
rétorikou, jakou používá např. brazilský president Jair Bolsonaro. Mezitím
krize v oblasti lidských práv a bezpečnosti ve Venezuele a Střední Americe
přinutila lidi v bezprecedentním měřítku opustit své domovy. Zatímco některé
země v Americe přijaly ty, kteří potřebují pomoc, státní orgány ve Spojených
státech oddělovaly a zadržovaly jednotlivé rodiny a omezovaly jim právo požádat
o azyl.
VÝCHODNÍ
ASIE
Ve východní Asii byly se v roce 2018 udály některé pozitivní
kroky v oblasti práv LGBT+ komunity, ale taky byl zaznamenán zmenšující se
prostor pro občanskou společnost a represe proti obráncům lidských práv. Jednou
z nejvíce znepokojujících událostí bylo masové zadržení až jednoho milionu
Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských etnických menšin v čínském Sin-ťiangu. Mezi Severní a Jižní Koreou proběhly bezprecedentní mírové rozhovory,
které by mohly mít zásadní vliv na lidská práva na Korejském poloostrově.
EVROPA
A STŘEDNÍ ASIE
Rok 2018 se v Evropě vyznačuje vzestupem netolerance,
nesnášenlvosti a diskriminace v kontextu zmenšujícího se prostoru pro občanskou
společnost. Žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti byli ponecháni svému osudu, zatímco se solidarita postupně kriminalizovala.
Tento trend vedlo převážně Maďarsko, Polsko a Rusko. V širším regionu, převážně
potom v zemích jako je Bělorusko, Ázerbájdžán nebo Tádžikistán byly zaznamenány
represe proti svobodnému tisku. V Turecku stále panuje atmosféra strachu.
Přesto však, i navzdory této xenofobní rétorice a represivním politikám,
přetrvává optimismus.
Aktivismus a protesty se neustále rozrůstají, a to díky
činnostem obyčejných lidí s mimořádnou vášní pro spravedlnost a rovnost.
JIŽNÍ
ASIE
Vlády v jižní Asii pokračovaly v politice zastrašování,
obtěžování a pronásledování obránců lidských práv a dalších jednotlivců, kteří
bojovali za svá práva. V Bangladéši a v Pákistánu úřady využívaly drakonických
zákonů k zastavení svobody projevu. V Indii se vládní orgány snažily
démonizovat a pronásledovat skupiny občanské společnosti a aktivisty. Jiné
oblasti regionu, např. Srí Lanka, se ponořila do ústavní krize po náhlém
jmenování Mahindy Rajapakesyho předsedou vlády. Byly zde však rovněž náznaky
naděje: v květnu schválil pakistánský parlament jeden z nejprogresivnějších
právních předpisů v oblasti transgender práv na světě.
JIHOVÝCHODNÍ
ASIE
Situace v oblasti lidských práv se v mnoha oblastech jihovýchodní
Asie a Tichomoří v roce 2018 zhoršovala. Násilná vojenská kampaň v Barmě/Myanmaru
zahrnovala vraždy, znásilňování a žhářské útoky, což způsobilo, že vice než 720
000 rohingských žen, mužů a dětí opustilo své domovy v Arakanském státě.
Aktuálně žijí v provizorních uprchlických táborech v Bangladéši. Vlády
projevily rostoucí netoleranci vůči nenásilným projevům nesouhlasu a aktivismu,
jak je vidět například při umlčování politické opozice a nezávislých médií v
Kambodži. Na Filipínách bylo zabito mnoho hlavně chudých lidí během “války
proti drogám” prezidenta Duterteho.
Lidskoprávní výzvy v České
republice
V kontextu
zaměření celého Amnesty přehledu stavu lidských
práv v roce 2018, i Amnesty International Česká republika se
v letošním roce soustředila na obranu
práv žen – zejména na problematiku násilí na ženách a domácího násilí.
Úsilí organizací hájících práva žen směřovalo k nutnosti ratifikovat
Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí,
tzv. Istanbulskou úmluvu.
Co se
týče migrace a práv uprchlíků, česká
vláda odmítla kvótní přerozdělení uprchlíků v Evropě i připojení ke
globálnímu paktu OSN o migraci. Přední představitelé státu stále řeší, zda
projeví ČR solidaritu a přijme 50 syrských sirotků.
V otázce
společného vzdělávání dětí platí, že rok 2017/18 prověřil nový český školský zákon naplno. Amnesty vítá
snahu revidovat jeho dosavadní fungování, upozorňuje však na řadu úskalí v
chystané revizi formou novelizace vyhlášky 27/2016. Návrh ministerstva školství
je v mnoha
bodech sporný a jeho přijetí by mohlo znamenat ústup od integračních proudů a
desegragace.
I
v roce 2018 monitorovala česká Amnesty vývoz zbraní a vojenského materiálu z ČR. Z výroční
zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu i letos vyplynulo, že se zvyšuje podíl
vývozu vojenského materiálu do zemí, kde hrozí jeho zneužití proti lidským
právům. Téměř 40 % z něj bylo vyvezeno do zemí s represivními režimy,
které porušují lidská práva. Například do Saúdské Arábie, Jemenu, Egypta nebo
Iráku.
