–
© AP Photo/Mandel Ngan, Pool
Amnesty International zveřejnila osmibodový plán jako
odpověď na světovou uprchlickou krizi.
·
pouze desetina
z 1,15 milionu nejzranitelnějších uprchlíků je v současné době
přesídlována
·
86 % všech
uprchlíků se v současné době starají rozvojové země
·
Úřad Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky hlásí dlouhodobé a vážné podfinancování
Ohromné morální selhání světových vůdců, kteří váhají a hašteří
se mezi sebou, zatímco bezcitně nechávají milióny lidí trpět v katastrofálních
humanitárních podmínkách, bude určovat jejich odkaz budoucím generacím. Amnesty
International to prohlásila poté, co zveřejnila osmibodový plán, který by měl
pomoci v boji s mnohovrstevnatou celosvětovou uprchlickou krizí.
Děsivé násilnosti v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a četné
konflikty v subsaharské Africe a
jinde/a v dalších zemích, přivedly počty uprchlíků k historickému
maximu. Zároveň opět začíná být aktuální „plavební sezóna“ v jihovýchodní Asii,
kde je mnoho dalších uprchlíků, kteří by se mohli připojit k tisícům
Rohingů (indo-árijská muslimská etnická skupina, pozn. překl.). Ti utekli před
pronásledováním v Barmě, ale stali se oběťmi obchodování s lidmi a
jiného zneužívání.
Reakce na tuto globální uprchlickou krizi je ostudná, a to
zejména ze strany nejbohatších zemí, které ignorují volání po humanitární
pomoci a po přesídlování nejzranitelnějších uprchlíků. Bohaté země nabídly
místo pro přesídlení pouze přibližně desetině z 1,15 miliónu potřebných.
Rozvojové země přitom ve stejné době hostí milióny uprchlíků téměř bez jakékoli
podpory.
„Tato bezprecedentní globální uprchlická krize ponechává
milióny lidí v zoufalé situaci. Reakce bohatých zemí jsou však velkým selháním.
Toto je klíčový okamžik, který určuje odkaz současných světových lídrů pro
mnoho příštích generací. Pokud nezmění své postoje, bude je historie soudit
velmi tvrdě,“ řekl Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International.
„Je možné, že systém mezinárodní ochrany uprchlíků, vytvořený jako klíčová záruka ochrany a pomoci
uprchlíkům po zkušenostech z druhé světové válce, skončí v troskách –
pokud budou světoví lídři pokračovat v odsouzeníhodných pochybeních v ochraně
potřebných, prchajících před válkami a pronásledováním. Uprchlíci mají mezinárodně
uznané právo vyhledat azyl a požívat azyl.“
Chudé země nesou nejtěžší břemeno
Zatímco v posledních měsících rostoucí číslo uprchlíků
směřujících do Evropské unie kraluje novinovým titulkům, jsou to především chudé
země, které se musí potýkat s tlakem světové uprchlické krize. Rozvojové
země zejména na Blízkém východě, v Africe a Asii hostí v současné
době 86 % z celkového počtu 19,5 miliónu světových uprchlíků.
Bohatší státy nedělají dost pro to, , aby jim pomohly toto břemeno sdílet. Humanitární požadavky týkající
se uprchlické krize jsou stále – a často silně – podfinancovány. Například
humanitární požadavek Organizace spojených národů z 2. října týkající se
uprchlíků v Sýrii, byl financován pouze ze 46 %. Požadavek týkající
se uprchlíků v Jižním Súdánu dosáhl dotace v rozsahu pouze politováníhodných
17 %. To má samozřejmě fatální dopad na přístup uprchlíků ke stravě, lékům a jiné
humanitární pomoci.
„Až se lídři G20 setkají příští měsíc v Turecku, neměli
by opustit místnost dřív, než budou mít konkrétní plán s jasným
harmonogramem, který by garantoval plné a udržitelné financování světové
uprchlické krize; cokoli menšího bude naprostm selháním/fiaskem světových představitelů,“
řekl Salil Shetty.
„Místo toho, aby čelily rostoucím výzvám této bezprecedentní
krize, jsou mnohé vlády zaneprázdněny vymýšlením způsobů, jak udržet lidi mimo
své hranice, zatímco tisíce jich umírá na moři nebo snáší strašné podmínky ve
stínu žiletkových plotů. To je morální selhání nejvyššího řádu.“
Osmibodový plán
Uprchlické krize definitivně skončí teprve v momentě,
kdy začneme řešit/vyřešíme její kořeny/příčiny.
Státy by měly usilovat o ukončení konfliktů a rozsáhlého porušování lidských práv.
Tyto cíle jsou ale těžko dosažitelné a zaberou mnoho času.
Existují nicméně kroky zmírňující zničující dopad uprchlické
krize, ve kterých mohou být nejbohatší země aktivní okamžitě. Amnesty
International vyzývá ke společné akci v osmi prioritních oblastech:
1. Nepřetržité, dostatečné a předvídatelné
financování uprchlických krizí: Všechny
humanitární požadavky týkající se uprchlické krize musí být financovány v plné
míře. Zároveň je nutné zajistit dostatečnou finanční podporu zemím, které hostí
velké množství uprchlíků, aby jim a jejich hostitelům mohly poskytovat veškeré
potřebné služby.
2. Naplnění
všech požadavků týkajících se přesídlování definovaných Úřadem Vysokého komisaře
OSN pro uprchlíky (UNHCR): Podle UNHCR potřebuje v tento
okamžik 1,15 milionu nejzranitelnějších uprchlíků přesídlení do jiných zemí .
Amnesty International odhaduje, že toto číslo může během následujících dvou let
vzrůst na 1,45 miliónu.
3. Bezpečné a legální trasy pro uprchlíky: Lidé
by neměli být nuceni podstupovat nebezpečné cesty proto, aby mohli uplatnit své
právo požádat o mezinárodní ochranu. Státy by měly usnadnit sjednocování rodin
uprchlíků, měly by zavést humanitární víza, jež by umožnila ohroženým uprchlíkům,
kteří nesplňují podmínky pro přesídlení, cestovat do těchto států, aby zde mohli
žádat o azyl. Zároveň by měla být poměrná část jejich studijních a pracovních vízových
programů přerozdělena mezi uprchlíky v jiných zemích.
4. Záchrana lidských životů: Pro státy musí být prioritou záchrana lidí nacházejících se
v tísni před zaváděním/realizací/uskutečňováním
imigrační politiky. V situacích, kdy jsou lidé v nebezpečí života (ale
nejenom osoby pokoušející se překonat moře), by státy měly investovat do pátracích
a záchranných akcí a okamžitě zachraňovat lidi v tísni/nouzi.
5. Zajištění vstupu na státní území těm
uprchlíkům, kteří se dostanou k hranicím: Těm,
kteří hledají azyl, by měl být umožněn přechod hranic přes oficiální hraniční přechody,
bez ohledu na to, zda mají u sebe platné cestovní dokumenty. Státy by měly upustit
od jakýchkoli opatření, jež nedovolují lidem opustit zemi, v níž čelí pronásledování
nebo násilí. To zahrnuje i odmítnutí vstupu bez víz nebo ostatních dokumentů, zátarasy
nebo pohraniční ploty, které uprchlíkům znemožňují vstup do země nebo je nutí
vydat se nebezpečnější cestou.
6. Boj proti xenofobii a rasismu: Je
nutné, aby vlády samy opustily xenofobní tón své politiky. Měly by přestat
naznačovat nebo dokonce přímo označovat žadatele o azyl a migranty za původce
ekonomických a sociálních problémů. Rovněž musí změnit ty zákony a politické
strategie, jež explicitně či prakticky vedou k rasové či jiné diskriminaci. Vlády
také musí disponovat účinnými nástroji k řešení xenofobního a rasistického
násilí.
7. Boj
proti obchodování s lidmi: Státy
musí přijmout účinná opatření, která povedou k vyšetřování a stíhání gangů
obchodujících s lidmi. Státy by měly poskytnout ochranu a pomoc
obětem tohoto obchodu a zajistit, aby měli možnost požádat o azyl či o
přesídlení. V boji proti obchodování s lidmi
a převaděčství musí být kladen důraz především na bezpečnost lidí.
8. Celosvětová ratifikace Úmluvy o právním
postavení uprchlíků a vytvoření kvalitních domácích azylových systémů: Státy
musí zákonně uznat právo žádat o azyl a požívat jej. Musí nastavit spravedlivé
postupy k posuzování žádostí uprchlíků a musí jim zajistit základní práva
a přístup ke službám, jako je vzdělání a zdravotní péče.
