© Amnesty International
Mohl
by tuniským orgánům poskytnout rozsáhlé pravomoci k zákazu demonstrací a
stávek, pozastavení činností nevládních organizací, zavedení svévolných omezení
pohybu osob a provádění neoprávněných prohlídek nemovitostí na základě nejasných
důvodů národní bezpečnosti. Byla zahájena parlamentní rozprava o navrhovaném
zákonu a očekává se, že v nadcházejících týdnech dojde k hlasování.
Amnesty
vyzývá parlament Tuniska, aby nový zákon nepřijal, ledaže by došlo k zásadním
změnám, které by tento zákon uvedly do souladu s mezinárodním právem a ústavou
země.
„Tunisko fungovalo pod
nepřetržitým výjimečným stavem déle než tři roky. To, co by mělo být dočasným
výjimečným stavem, se stalo tím nově normálním. Orgány Tuniska by měly
urychleně pracovat na obnovení plného respektování právního státu –
neschválením návrhu represivního zákona, který bude dále ohrožovat lidská práva,“ řekla Magdalena
Mughrabiová, zástupkyně ředitele pro Blízký východ a Severní Afriku v Amnesty
International.
„Jestliže tento zákon
bude schválen, orgánům se poskytne volný prostor k omezování lidských práv. Mohlo
by to vážně ohrozit pokrok, kterého Tunisko dosáhlo od povstání v roce 2011.“
Navrhovaný
zákon je určen k náhradě prezidentského dekretu z roku 1978, který byl používán
k zavádění trvalého výjimečného stavu od listopadu 2015.
Dekret,
který uděluje prezidentovi Tuniska pravomoc pozastavit některá práva, jako je
právo na svobodu projevu, shromažďování a hnutí, byl považován za protiústavní.
Opakovaně byl používán k zavádění nouzových opatření často svévolným,
diskriminačním a nepřiměřeným způsobem, vedoucím k řadě porušování lidských
práv.
Dekret
z roku 1978 porušuje jak mezinárodní právo, tak článek 49 nové ústavy z roku
2014. Obě vyžadují, aby omezení
lidských práv byla nezbytná, přiměřená a předepsaná zákonem. Nový návrh zákona
však tyto nedostatky neřeší.
Návrh nového
zákona by prezidentovi umožnil vyhlásit výjimečný stav na dobu šesti měsíců,
obnovitelný na dobu tří měsíců. Neukládá však omezení na počet případů, kdy to
lze uplatnit, přičemž obnovení je ponecháno otevřené na neurčito. Také
ponechává rozhodnutí o vyhlášení nebo obnovení výjimečného stavu na výhradním
uvážení prezidentských a výkonných vládních složek, aniž by se požadovalo
zapojení parlamentu nebo ústavního soudu.
Návrh zákona,
tak jako současný dekret, by tuniským výkonným orgánům poskytnul povolení zakázat jakoukoli stávku nebo
demonstraci vnímanou jako hrozbu pro veřejný pořádek, prohledávat místa
navštěvovaná kýmkoliv, kdo je podezřelý z ohrožení národní bezpečnosti, včetně
přístupu k jejich počítačům nebo jinému vybavení bez předchozího soudního
povolení. To by také umožnilo orgánům zabavit pasy nebo umístit do domácího
vězení nebo podrobit elektronickému nebo správnímu dozoru kohokoliv, jehož
„činnosti jsou považovány za ohrožující bezpečnost“ bez získání soudního
příkazu. Návrh zákona také neposkytuje dostatečný soudní dohled nad mimořádnými
opatřeními a zmocňuje ministerstvo vnitra k pozastavení činnosti sdružení,
podezřelých z podrývání veřejného pořádku a bezpečnosti nebo bránění v práci
úřadů.
Aby se tyto chyby řešily,
zákon musí jasně stanovovat, že pro orgány je nezbytné, aby obdržely
předchozí soudní oprávnění při vydávání nebo prosazování jakéhokoli rozhodnutí
k podrobení jednotlivce výjimečným nouzovým opatřením, jako jsou prohlídky
domovů nebo příkazy k přidělenému
pobytu. Návrh zákona musí také udělovat jednotlivcům právo odvolat se proti
takovým opatřením k nezávislému a nestrannému soudnímu orgánu.
„Členové
tuniského parlamentu by neměli uvažovat
o přijetí tohoto zákona, dokud nejsou obsaženy přísné záruky v oblasti lidských
práv. V rámci mezinárodního práva by se mimořádné pravomoci měly uplatňovat pouze za výjimečných
okolností, kdy je nezbytně nutné chránit národní bezpečnost před ohrožením „ života národa“. V platném znění tento zákon dává tuniským orgánům volný
průchod, aby zakročily proti lidským právům na základě vágních důvodů národní bezpečnosti,“
upozornila Magdalena Mughrabiová.
Od vyhlášení výjimečného
stavu v roce 2015 bezpečnostní síly provedly tisíce zatčení, mnoho z nich
svévolně, a tisíce zákroků po celé zemi z bezpečnostních důvodů, často za
použití nadměrné a zbytečné síly, stejně jako prohledávání domů bez soudního
zmocnění. Úřady rovněž použily nouzová opatření k uložení zákazu nočního vycházení
v oblastech nepokojů a k zadržení a uložení tvrdých trestů proti osobám
obviněným z „ porušení zákazu vycházení“. Úřady umístily nejméně 138 lidí do
míst přiděleného příkazu k pobytu a omezily jejich pohyb na konkrétní oblasti,
které se čas od času rovnaly domácímu vězení. Tyto příkazy byly často
uplatňovány libovolným a diskriminačním způsobem na základě vzhledu,
náboženského vyznání nebo předchozích odsouzení za trestný čin a bez jakýchkoli
možností se odvolat.
„Opakované
zneužívání mimořádných opatření od roku 2015 zdůrazňuje naléhavou potřebu, aby
v novém zákonu byla obsažena ustanovení, která budou bránit takovému
porušování lidských práv. Mělo by být jasně prohlášeno, že cílem je vrátit se k
normálnímu životu co nejdříve,“
uzavřela Mughrabiová.
Pozadí
Prezident as-Sabsí předložil 30. listopadu 2018 tuniskému
parlamentu návrh zákona výjimečného stavu, pro nahrazení prezidentského dekretu
z roku 1978. Diskuse o návrhu zákona v rámci Parlamentního výboru práv a svobod začala 18. ledna 2019.
Tuniské úřady původně vyhlásily výjimečný stav 15.
ledna 2011, s dovoláním na dekret z roku 1978,
a opakovaně jej obnovovaly do března 2014, kdy bylo povoleno vypršení
jeho platnosti. Prezident as-Sabsí pak 4. července 2015 znovu zavedl výjimečný
stav, po masové střelbě na pláži v Sousse. Výjimečný stav byl zrušen v říjnu
téhož roku, ale byl obnoven 24. listopadu 2015, ihned po útoku na prezidentskou
stráž v Tunisu. Od té doby je pravidelně obnovován, naposledy 5. března 2019.
Ve své zprávě, která následovala po jeho poslední
návštěvě Tuniska v roce 2017, tehdejší zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a
ochranu lidských práv a základních svobod při boji proti terorismu vyjádřil „znepokojení
ohledně zákonnosti a přetrvávající extenze dalekosáhlých nouzových pravomocí ze
strany prezidenta.“ Zpráva rovněž naléhala na tuniské orgány k „přijetí
okamžitých opatření k zastavení zneužívajících a mezinárodně nezákonných
praktik rutinní extenze mimořádných
pravomocí, udělovaných orgánům činným v
trestním řízení za výjimečného stavu, což de facto normalizuje to, co by mělo
být mimořádným právním režimem.“
