U příležitosti čtvrtého výročí ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu připomněla Erika Guevara-Rosas, ředitelka Amnesty International pro výzkum, advokacii, programové priority a kampaně, důležitost role mezinárodního společenství a práva:
„Lidé na Ukrajině mají za sebou další rok plnohodnotné agrese, dosud nejničivější z hlediska humanitárních dopadů, a od roku 2022 také nejsmrtelnější z hlediska počtu civilních obětí. Zároveň ruský prezident Vladimir Putin a další vysoce postavení představitelé obžalovaní Mezinárodním trestním soudem nadále unikají mezinárodní spravedlnosti.
Navzdory pokračující agresi je v posledních měsících stále zřetelnější, že mezinárodní odhodlání čelit ruským zločinům podle mezinárodního práva a podporovat jejich oběti slábne – zejména od nástupu Donalda Trumpa do úřadu. Závazky ke spravedlnosti a lidským právům oslabují v době, kdy se mocní aktéři stále více odvažují ignorovat mezinárodní právo a dál podrývat mezinárodní řád založený na pravidlech.
Vidíme to v rétorice, která zlehčuje odpovědnost Ruska za závažná porušení lidských práv, i v návrzích naznačujících, že beztrestnost za agresi a další zločiny je přijatelná cena za ukončení bojů. Vidíme to také v bezohledných a nekontrolovaných útocích na Mezinárodní trestní soud a v nedávném omezování pomoci ukrajinským uprchlíkům, kdy některé státy naznačují, že části země jsou teď bezpečné pro návrat.
Nespravedlnost je třeba řešit, ne ji normalizovat. Beztrestnost je třeba odmítat, ne ji zabudovávat do mírových návrhů.
Ukrajinští civilisté dál každý den čelí útokům, které nerozlišují mezi vojenskými a civilními cíli. Kritická infrastruktura nezbytná pro přežití je systematicky ničena, což ohrožuje životy milionů lidí. Ruské síly nadále mučí válečné zajatce, terorizují a deportují civilní obyvatelstvo na okupovaných územích, nařizují učitelům a učitelkám nucenou práci a indoktrinují děti, kterým zároveň upírají jejich identitu. A mezitím Moskva v rámci ‚mírových jednání‘ požaduje kontrolu nad dalším ukrajinským územím.
Svět nesmí zapomenout, že od ruské okupace a nezákonné anexe Krymu před 12 lety přináší Rusko lidem na Ukrajině zkázu a obrovské utrpení – jak na okupovaných územích, tak i mimo ně. Miliony lidí byly vysídleny, nespočet rodin přišel o domov a příliš mnoho lidí přišlo o život. Ruská agrese – zločin podle mezinárodního práva – prověřila nejen odvahu a odolnost Ukrajinců a Ukrajinek, ale i odhodlání mezinárodního společenství hájit lidská práva a zajistit spravedlnost.
Jakýkoli tlak na Ukrajinu, aby ustoupila v otázce odpovědnosti za zločiny spojené s válkou nebo přijala ruské územní či jiné požadavky, je stejně tak nemorální, jako je nezákonný. Pro zločiny podle mezinárodního práva nesmí existovat beztrestnost – a tyto zločiny se nepromlčují.
Je to kritický okamžik pro celé lidstvo. Odhodlání mezinárodního společenství nesmí polevit. Je naprosto zásadní, aby se lidem na Ukrajině dostalo pravdy, spravedlnosti a odškodnění za ničivé dopady této války, které posledních dvanáct let působí na zemi, její obyvatele a obyvatelky, její půdu i její budoucnost.“
