© iStock
#MeToo rozhýbalo
debatu i daleko od Los Angeles. Stranou hlavní pozornosti je ale pořád mnoho
úžasných žen, které bojují proti sexismu, obtěžování a násilí, potýkají se s
diskriminací nebo stigmatizací při svých snahách o změnu.
Punjita, Rasmilla
a Ashmita, tři aktivistky z Nepálu, ztělesňují tento duch odhodlání.
V červenci
2018 byla v nepálské čtvrti Kanchanpur znásilněna a zavražděna 13letá školačka
Nirmala Pantová. Tento brutální zločin a nedostatek účinného vyšetřování ze
strany úřadů zahájily v zemi vlnu protestů. Mezitím dvě ženy obvinily
bývalého starostu Kathmandu ze sexuálního obtěžování a inspirují ostatní, aby
sdílely své příběhy.
Punjita, Rashmila
a Ashmita popisují, proč je tak důležité hovořit o obtěžování a násilí a podělí
se o názor, proč Nepál potřebuje hnutí #MeToo.
Punjita
Pradhanová je spoluzakladatelem organizace Utkarsha Nepál, která podporuje oběti
sexuálního násilí
„Protesty,
které následovaly po vraždě Nirmaly, vzbudily mediální zájem a připomenutí, že
i Nepál měl svůj #MeToo okamžik. Ačkoli existují paralely s globálními tématy,
některé problémy, na kterých pracuji, představují specifikum v Nepálu, který je
jednou z nejchudších zemí světa. Například v Nepálu jsou tisíce dětí, které
žijí a pracují na ulicích, a jsou obzvláště zranitelné sexuálním zneužíváním.
Tyto děti se nemohou spoléhat na úřady, že je ochrání.
Přestože
Nepál má zákony proti násilí a obtěžování založeném na pohlaví, hlásí se jen
velmi málo případů. Ty, které obvykle končí v mimosoudním vyrovnání. Ale pak
mají oběti stále celoživotní stigma, se kterým se musí potýkat. Obviňování obětí
je stále v Nepálu normální.
Předpokládá
se minimálně šestiměsíční vězení pro domácí násilí nebo sexuální zneužívání,
ale ve skutečnosti jsou pachatelé často propuštěni po jedné noci. Takže i když
oběť ohlásí případ, ani poté neexistuje
záruka jejich bezpečnosti.
Pracovala
jsem jako novinářka a čelila sexuálnímu obtěžování policistů, vojáků a kolegů –
uvědomila jsem si, že tyto zkušenosti mohu sdílet s mnoha ženami. Jedna přítelkyně
mi vyprávěla příběh, na který jsem nemohla zapomenout. V jejím sousedství se
objevila žena, která se nedávno vdala a byla
neustále obtěžována svým novým
švagrem. Nechtěla to hlásit – měla strach, že se její manželství
rozpadne a bude nařčená z toho, že svádí muže a bude muset svou hanbu nést po
celý život.
Příběhy,
jako je tento, mne inspirovaly k ukončení práce jako novinářka a začít Utkarshu
Nepálu. Naším cílem je vytvořit povědomí o sexuálním obtěžování a zneužívání a
odstranit stigma. Velmi málo lidí v Nepálu je ochotno otevřeně mluvit o těchto
otázkách.
Pracujeme
ve školách, propagujeme porozumění o vzájemném souhlasu v otázkách sexu.
Poskytujeme také poradenství, léčení a právní pomoc obětem. Podle mých
zkušeností jako poradce jsem zjistila, že mnoho žen s depresí nebo úzkostí se
potýkalo se sexuálním zneužíváním alespoň jednou a obvykle vícekrát ve svém
životě. Když neexistuje spravedlnost, jejich trauma se prodlužuje.
Je důležité,
abychom do této diskuse zahrnuli i muže. Muži, kteří se setkali se sexuálním
zneužíváním sami, mohou pravděpodobněji pokračovat ve zneužívání ostatních. To
je jeden z důvodů, proč je důležité, aby oběti cítily, že mají někoho, s kým si mohou promluvit.
Nedávno
došlo k určitým zlepšením, pokud jde o povědomí a je skvělé, že ženy vystupují
více otevřeně, i ty, které se setkaly s obtěžováním od vysoce postavených
mužů.
Ale je tu
ještě dlouhá cesta. V listopadu jeden ministr vlády svolal editory pěti státních novin a instruoval je, aby
nepublikovali žádnou kritiku na reakci vlády na vraždu Nirmala Pantové. Vláda
se stále ještě bojí mluvit o těchto otázkách,“ uzavřela Punjita.
Rashmila
Prajapatiová pracovala pro místní samosprávu v Káthmándú. Nyní provozuje
nevládní organizaci, která bojuje proti sexuálnímu násilí a vyučuje sebeobranu
žen a dívek.
„V říjnu 2003 jsem obdržela dopis od svého zaměstnavatele, úřadu primátora
města Kááthmándú, se sdělením, že moje služba byla ukončena. Nebylo nic vysvětleno,
i když jsem tam pracovala šest let. Během příštích několika dnů se začaly
objevovat články v místních i národních zprávách, které uváděly, že jsem byla
propuštěna z důvodu korupce. Byla to hrozná doba.
Znala jsem skutečný důvod, proč jsem svou práci ztratila. Před několika
lety jsem se bránila opakovaným sexuálním „pokusům o sblížení“ ze strany mého šéfa. Stále naznačoval, že
budu povýšená, když s ním strávím čas sama. Pokusil se mi držet ruku a dotýkal
se mě tak, jak se mi nelíbilo. Řekla jsem mu, že tohle se nestane a krátce poté
skončilo jeho funkční období. Ale když byl v roce 2003 znovu dosazen do funkce,
jedna z prvních věcí, kterou udělal, byla, že mne vyhodil.
Když jsem byla propuštěna, přátelé navrhli podniknout soudní kroky, ale nebyla jsem si jistá, že
dosáhnu spravedlnost. Tehdy neexistoval žádný zákon proti sexuálnímu obtěžování
a můj „protivník“ byl natolik silný, aby vytvořil „falešný důkaz“ mé
korupce, i když jsem byla nevinná. Tak jsem mlčela – patnáct let.
Potom jsem v roce 2018 četla status na Facebooku: žena novinářka obvinila
z opakovaného sexuálního obtěžování stejného muže. Věděla jsem, že už nemůžu
mlčet. Takže jsem i já sdílela svůj příběh na Facebooku. Chtěla jsem prokázat,
že oběti obtěžování nejsou nebudou pořád mlčet. Můj příspěvek byl široce sdílen
a byl ve zprávách celý den. Dokonce i mocní lidé se pokoušeli krýt mého obtěžovatele
a líčit mne jako lhářku. Muž, kterého jsem obvinila z obtěžování, který byl ve
velmi silné pozici, hrozil, že mě bude žalovat a zopakoval obvinění z korupce
proti mně. Už není ve své pozici, ale není to jen o něm. Nepál má mnoho mocných
zneužívajících své pravomoci a pozice již léta. Patří mezi ně politici, úředníci,
herci, spisovatelé, podnikatelé a další. Je nejvyšší čas, abychom je odhalili.
Svým způsobem jsem měla štěstí. Byla jsem schopna odolat pokusům toho muže, protože finanční postavení mé
rodiny bylo silné a já měla jiné možnosti práce – vyučovala jsem na vysoké
škole. Ale neustále jsem přemýšlela o
ženách, které neměly možnosti jako já. Proto jsem v roce 2012 založila
organizaci nazvanou Women Empowerment Nepal, která bojuje proti sexuálnímu
násilí a vyučuje schopnostem sebeobrany ženy a děvčata.
Spolupracujeme s profesionály. Sebeobrana se netýká boje, nýbrž vštěpování
sebevědomí. Zatím jsme učili více než 3000 žen a dívek. Kromě fyzické taktiky
pomáháme ženám identifikovat rizika a učit je o zákonu a jejich právech. Naším
cílem je, aby ženy věřily, že se mohou a mají bránit proti sexuálnímu obtěžování
a násilí.
I když jsem nemohla bojovat proti nespravedlnosti, která se mi stala,
jsem odhodlaná zvednout svůj hlas proti sexuálnímu násilí. Chci pomoci vytvořit
společnost, která je bezpečná a svobodná pro všechny,“ říká Rashmila.
Ashmita
Sapkotová je vedoucí kampaní Amnesty International v Nepálu, která se snaží vzdělávat
ženy po celé zemi o jejich právech.
„Amnesty
Nepál prostřednictvím naší kampaně zaměřené na násilí na ženách a v rámci vzdělávacího
programu v oblasti lidských práv zvyšuje povědomí o problematice sexuálního obtěžování
a násilí založeného na pohlaví.
Někteří
lidé, kteří žijí ve velkých městech, si jsou vědomi globálního #MeToo hnutí,
ale drtivá většina žen ve venkovských oblastech, které jsou nejvíce ohroženy
obtěžováním a zneužíváním, neví o tom, co se děje.
Existuje
mnoho problémů, pokud se má mluvit o těchto otázkách v nepálském kontextu.
Sexuální obtěžování se nebere vážně, což znamená, že ženy nemají moc důvěry v soudní
systém a zdráhají se svěřit. Navíc mnozí z pachatelů jsou mocní lidé, což je
ještě obtížnější a znamená, že oběti jsou často obviňovány a stigmatizovány.
Nedávno
jsme zaznamenali pozitivní vývoj: Dochází k veřejným projevům solidarity a to
jak od mužů, tak žen, vůči odvážným ženám, které promluvily nahlas.
Aby však
byla v Nepálu skutečná rovnost žen a mužů, musíme ženy ekonomicky a společensky
posilovat. Potřebujeme bojovat proti patriarchálnímu postoji naší země, který
považuje ženy za méněcenné. A to znamená vzdělávat jak muže, tak ženy.
Je tak důležité,
aby ženy byly v popředí debaty o těchto otázkách. Máme nejlepší znalosti o
problémech a frustracách, které způsobuje diskriminace, a proto podporujeme
ženy v Nepálu, aby se zapojily do aktivismu v oblasti lidských práv. Samozřejmě
je to náročné, ale i malá změna nám dává naději a uspokojení, “ uzavírá
optimisticky Ashmita Sapkotová z Amnesty Nepál.
