Taši je ve vazbě od ledna 2016 za
to, že se objevil ve virálním dokumentu New York Times s názvem „Tibet na cestě
za spravedlností“. Video ukazuje jeho cestu ze vzdálené tibetské oblasti ležící
v provincii Čching-chaj na západě Číny do Pekingu, jejímž cílem bylo vyhledat
právní pomoc při sestavování žaloby proti místním úřadům kvůli nedostatečné
podpoře tibetštiny ve školách.
Proč se Taši, majitel obchodu,
který prodával i na čínském serveru Taobao, rozhodl riskovat své pohodlí bojem
za záchranu vzdělávání v tibetštině?
Důvodem byla obava z postupného
vymírání tibetského jazyka a kultury, vyjádřená například ve filmu „Leaving
Fear Behind“ tibetského filmaře Dhondup Wang-čchena.
„Národní jednota“ a kulturní práva
etnických Tibeťanů
Taši pro svůj záměr našel
argumenty i v čínské ústavě. V ní se píše, že „všechny národnosti mají zaručenu
svobodu rozvoje a užívání vlastního mluveného i psaného jazyka…“. Pokud můžeme
důvěřovat zprávě čínských úřadů zaslané Komisi pro potírání rasové diskriminace
OSN, existuje dalších 12 zákonů a 27 nařízení, která mají za úkol „chránit“
jazyková práva etnických menšin.
V rozporu se svou ochranářskou
rétorikou čínská vláda zavedla mnoho agresivních opatření, která upevňují
uniformitu národní identity a prosazují užívání standardní čínštiny (známá též
nepřesně jako mandarínská čínština) mezi Tibeťany. To představuje pro tibetskou
identitu skutečnou hrozbu. Úřady obhajují svá pravidla, která potlačují etnické
menšiny, jako snahu o „sjednocení země a jednotu všech jejích národností“.
Dominance čínštiny nad tibetštinou
ve veřejných školách
V rámci tzv. dvojjazyčného systému
dnes většina tibetských škol používá standardní čínštinu jako hlavní vzdělávací
jazyk a tibetština je vyučována pouze jako jeden z dalších předmětů. Proto je
těžké v Tibetu vůbec najít školu, kde by tibetština byla jazykem výuky.
Tibetštinu používají pouze
základní školy farmářských a kočovných společenství ve venkovských oblastech, a
to zejména proto, že učitelé mnohdy nejsou pro výuku standardní čínštiny
kvalifikovaní. Mnoho žáků venkovských škol tak vázne v začarovaném kruhu,
protože na jednu stranu pořádně neumějí svůj mateřský jazyk, na stranu druhou
nejsou schopní plynně psát a mluvit standardní čínštinou.
Bez ohledu na to, zda probíhá
výuka v čínštině nebo v tibetštině, se musí školy řídit „jednotnými národními
osnovami“, které obsahují převážně informace o dominantní kultuře Chan a dějin
ostatních kultur se sotva dotýkají.
Detenční centrum v Jušu, kde je Taši držen od ledna 2016
Ztráta identity studentů
tibetských vnitrozemských škol
Každý rok čínská vláda přemísťuje
tisíce nejlepších studentů tibetských základních škol ve věku 11 až 15 let z domovů
do internátních škol v Pekingu a v jiných vzdálených provinciích, aby studovali
na tzv. tibetských vnitrozemských školách (v
originále Neidixizang – 内地西藏班). Studenti se nemůžou po dobu
minimálně čtyř, nebo až sedmi let (cca dokončení střední školy) vrátit domů.
Tyto školy nabízejí díky lepšímu
financování lepší vzdělávací možnosti, často ale za cenu nedobrovolné kulturní
asimilace.
V důležité době osobnostního
vývoje jsou studenti vystaveni jednotným národním osnovám s minimální výukou
tibetštiny, žijí v prostředí, kterému dominuje kultura Chan, a nemohou se
podílet na tibetské kultuře a buddhistických náboženských obřadech. Většina z
nich se do Tibetu vrací bez znalosti tibetštiny a navyklá uniformní národní
identitě.
Ačkoli vštěpování jednotné národní
identity etnickým menšinám není formálně přiznáno, evidentně je široce
rozšířené. Minulý rok například dostali učitelé na těchto školách instrukce,
aby „pevně podchytili výuku ideologie a politiky a etnické jednoty“. Měli za
úkol studentům vštípit „pět poznatků“: „Velkou vlast, čínský národ, čínskou
kulturu, čínskou komunistickou stranu a socialistický systém s čínskými znaky.“
Tibetské vnitrozemské školy začaly
vznikat v osmdesátých letech, kdy mnozí tibetští rodiče začali vozit své děti
přes hranice Číny do škol spravovaných organizací Tibetan Children’s Village a
tibetskou exilovou vládou v Indii. V posledních letech ale Čína zpřísnila
kontroly a tlačí na rodiče, aby své děti přivedli zpátky do země. Podle Rádia
svobodná Asie nebyli na začátku nového školního roku letos v únoru do 35 škol
TCV přihlášeni žádní noví žáci z Číny.
Soukromé třídy tibetštiny zakázány
jako „separatistické“
Taši se naučil tibetsky na prvním
stupni a od svého bratra, který se učil u mnicha. Podle New York Times ve
studiu dokonce sám tři roky jako mnich pokračoval a později docházel na
soukromé lekce. Zjistil ale, že žádné z těchto možností už dnes neexistují.
V roce 2015 se pokusil najít
tibetskou jazykovou školu pro svou neteř. Navštívil pět škol v různých částech
Tibetské autonomní oblasti a zjistil, že tibetštině se dostává jen nízká míra
uznání a standardní čínština je výhradní jazyk výuky.
Výuka tibetštiny byla zakázána i
klášterům, které tradičně představovaly hlavní vzdělávací instituce. Když se
mniši a jeptišky účastnili protestů za svobodu náboženství, označila je vláda
za hrozbu národní bezpečnosti a rozhodla, že vztah mezi kláštery a společností
by měl být co nejvíce omezen.
Zakázány byly i soukromé lekce
tibetštiny. Podle zprávy čínské vlády z roku 2015 jsou „nelegální uskupení
formovaná na podporu tibetského jazyka, prostředí a vzdělávání“ jednou z 20
„nelegálních aktivit spojených s tibetskou nezávislostí“.
Vláda označila skupiny, které
organizují tibetské spolky, za „zločinné gangy, napojené na Dalaj Lamovy
separatistické síly“ a ve zprávě z ledna 2018 apelovala na veřejnost, aby
takové skupiny hlásila. Tímto opatřením čínská vláda sleduje svůj záměr potírat
„infiltraci, … sabotáž a podvratné aktivity teroristů, separatistů a
extremistů“ s cílem „sjednotit zemi a všechny její národnosti“.
Obžalovaný za ochranu tibetské
kultury
Po téměř dvou letech ve vazbě se
Taši letos v lednu dočkal soudu. V rozhovoru pro New York Times vyjádřil
nedůvěru ohledně toho, co vláda slibovala: „Místní vláda má skutečnou tibetskou
kulturu, a s ní mluvený i psaný jazyk, pod kontrolou. Na první pohled to může
připomínat nějaký vývoj, ale skutečným cílem je zlikvidovat naši kulturu.“ Tato
slova byla použita jako důkaz, že Taši „záměrně podněcoval etnickou
nesnášenlivost a pokoušel se rozvracet etnickou jednotu a jednotu země“. V tuto
chvíli Taši čeká na rozsudek.
Přestože je Taši ve vězení,
ostatní Tibeťané musejí dál bojovat o zachování svého jazyka, kultury a
identity. Vláda nesmí držet děti etnických menšin ve vzdělávacích systémech,
které „ve jménu jednoty země a všech jejích národností“ stojí výhradně na
standardní čínštině a jednotných národních osnovách.
Čínská vláda musí ihned a
bezpodmínečně propustit Tašiho Wangčuka, který se pouze v rámci svých práv
pokojně zasazoval o kontinuitu vzdělávání v tibetském jazyce.
Jak říkají v tibetštině: བཀྲ་ཤིས་དབང་ཕྱུག་གློད་གྲོལ་གཏོང་དགོས།
– Propusťte Tašiho Wangčuka.