© Amnesty International
Druhé
lednové úterý jsme s brněnskou skupinou Amnesty International navštívili
Základní školu Osmec, abychom s místními studenty strávili pět vyučovacích
hodin a v nich jim nenásilnou formou představili hlavní myšlenky Amnesty
International a současně pomohli porozumět pojmům jako je stereotyp, rasismus,
diskriminace či xenofobie. V rámci aktivit se studenti mohli vcítit do rolí
různých lidí, menšin, nasimulovat si jejich život a uvědomit si lidská práva,
kterých se jim ne/dostává v odlišné míře. S některými z těchto lidí
navíc měli možnost se v průběhu projektového dne i osobně setkat.
Zlatým
hřebem celého dne nepochybně byla Živá knihovna, soudě i podle zpětné vazby od dětí.
Půjčit a popovídat si mohli s Francouzkou Aude, dále s romskou zpěvačkou
Veronikou, s Evženem se zkušeností s bezdomovectvím, s praktikujícím
muslimem Assemem a také s Richardem, který žije po emigraci střídavě ve
Švýcarsku a v rodném Česku.
I
přes počáteční roztříštěnost kolektivu způsobenou spojením různých tříd
dohromady fungovala právě Živá knihovna jako výrazný stmelovací prvek. Při
odchodu od každé jedné živé knížky si žáci okamžitě sdělovali své dojmy a pocity
napříč věkem či školními třídami. Možnost napsat a odnést knížkám vzkazy pak přijali
s nadšením a šli živým knížkám osobně poděkovat.
Živá
knihovna je vždy silným zážitkem, v průběhu této lednové došlo navíc
k velkým věcem. Ke slibu zlepšení známek nutných k přijetí na
konzervatoř, k rozpovídání zakřiknutějších jedinců, k odhodlání
jednoho z žáků stát se lektorem a několikrát i k velké sebereflexi. A
právě pro všechny tyto zdánlivě drobné změny a posuny, které se dohromady
snoubí ve změny velké, má smysl Živé knihovny i jiné podobné projekty
uskutečňovat.
Dominika
Přikrylová, lektorka
