Nasrín Sotudíová je právnička, která se nikdy nebála
dělat věci, které považovala za důležité pro svou zemi. Ve své dlouhé kariéře se
zaměřovala například na nespravedlnost trestu smrti nebo bojovala za práva
dětí. Odmítala také ponižující zákony, které pod hrozbou vězení, bičování nebo
pokut nutí i devítileté dívky nosit hidžáb. Nasrín byla po dvou nespravedlivých
soudních procesech odsouzena k celkem 38 rokům vězení a
148 ranám bičem jenom proto, že požadovala, aby ženy a dívky měly možnost
se samy rozhodnout.
Nasrín Sotúdíová je také matka dvou dětí. Íránské
úřady ji do vězení poslaly už dvakrát. V roce 2010 a 2018.
V obou případech byla Nasrín odtržena od svých
milovaných dětí – a její děti od své statečné a milující mámy. Za tu dobu
napsala svým dětem množství dopisů. Synovi Nimovi je dnes 11 let, dceři Mehrave
19. Jak ukazují následující výňatky, Nasrínina úzkost z toho, kým je – tou, jež
musí za každou cenu bránit, co je správné –, ji nutí přemýšlet, jestli se
zachovala správně jako matka. Jde o nezáviděníhodnou situaci, jež nebyla
způsobena její volbou, ale represivní vládou, která byla odhodlána ji zlomit.
Jak by se mnozí shodli, Nasrín dělá to nejlepší, co jako matka dělat může,
protože svým dětem ukazuje, že pravda a spravedlnost jsou principy, za které
stojí za to bojovat – a že být dobrou matkou, neznamená vybírat mezi osobními
hodnotami a vlastními dětmi.
Březen 2011
Ahoj můj nejdražší Nimo,
psát ti je tak strašně těžké. Jak ti mám říct, kde
se nacházím, když jsi tak nevinný a příliš mladý na to, abys pochopil skutečný
význam slov jako vězení, zatčení, rozsudek, soud a nespravedlnost?
Minulý týden ses mě zeptal: „Maminko, půjdeš
dneska domů s námi?“ a já musela před zraky ostrahy odpovědět: „Ještě mám dost
práce, přijdu později.“ Když jsem to řekla, pokýval jsi hlavou, jakože rozumíš,
vzals mě za ruku a svými malými rtíky jsi mě na ni sladce, dětsky políbil.
Jak ti mám vysvětlit, že to, jestli půjdu domů,
vůbec nezáleží na mně, že se za tebou nemůžu rozběhnout, přestože vím, že jsi
poprosil otce, aby mi vyřídil, ať už dodělám tu práci, abych se už mohla vrátit
domů? Jak ti můžu vysvětlit, že žádná „práce“ by mě tak daleko od vás
neudržela?
Můj drahý Nimo, za posledních šest měsíců jsem se
přistihla, že neovladatelně pláču, při dvou příležitostech. Poprvé když zemřel
můj otec a já za něj nemohla držet smutek ani jít na jeho pohřeb. Podruhé to
bylo v den, kdy jsi mi řekl, abych s vámi šla domů, a já nemohla.
Můj nejdražší Nimo, v případech péče o dítě soudy
opakovaně rozhodly, že co se týče návštěvních práv, tříleté dítě nesmí být
ponecháno s otcem 24 po sobě jdoucích hodin. Je to proto, že soudy věří, že
malé děti by neměly být od matky odloučeny po takovou dobu, protože následkem
by mohla být psychická újma dítěte.
Ty stejné soudy však ignorují práva tříletého
dítěte pod záminkou, že se jeho matka snaží „jednat proti národní bezpečnosti“
země.
Je samozřejmé, že jsem se v žádném případě nesnažila
„jednat proti národní bezpečnosti“ a že jako právnička jsem vždy měla za cíl
bránit své klienty podle zákona.
Chci, abys věděl, že jako žena jsem hrdá na to, že
mi byl udělen tak těžký trest, a jsem poctěna, že jsem obhajovala tolik obránců
lidských práv. Nezdolné úsilí žen konečně dokázalo, že bez ohledu na to, zda autority
podporujeme, nebo stojíme proti nim, nemohou nás už dál ignorovat.
S nadějí na lepší dny
Maminka Nasrín
Duben 2011
Mé nejdražší Mehrave, mé dceři, mé pýše a radosti.
Už je to šest měsíců, co jsem od vás, mé milované
děti, byla odtržena. Během těchto šesti měsíců jsme měli možnost vidět se jen
několikrát, a to stejně jen v přítomnosti ostrahy. Během té doby jsem vám
nesměla ani jednou napsat, přijímat vaše obrázky ani se s vámi vidět bez
bezpečnostních omezení. Moje milá Mehrave, ty víc než kdokoli jiný rozumíš
zármutku v mém srdci a podmínkám, za kterých jsme se mohly setkat. Pokaždé, po
každé návštěvě a každý den, bojuji s představou, zda jsem vzala v úvahu a
respektovala práva svých vlastních dětí. Víc než cokoli jiného jsem si chtěla
být jistá, že ty, má milovaná dcera, v jejíž moudrost velmi věřím, mě neobvinila
z jejich porušování.
Kdysi jsem ti řekla: „Dcero moje, doufám, že si
nemyslíš, že jsem na tebe nemyslela nebo že jsem si za své činy takové tresty
zasloužila… Všechno, co jsem udělala, je legální a v rámci zákona.“ Tehdy jsi
mě láskyplně pohladila po tváři svýma malýma ručkama a odpověděla: „Já vím,
maminko… Já vím…“ Ten den jsem unikla noční můře, že mě soudí moje vlastní
dcera.
Má nejdražší Mehrave, stejně jako jsem nikdy
nedokázala přehlížet tvoje práva a vždy jsem se je snažila chránit, jak jsem
mohla, nikdy jsem nebyla schopná přehlížet práva svých klientů.
Jakpak bych se při předvolání úřady bývala mohla
stáhnout, když jsem věděla, že lidé, které mám zastupovat, jsou za mřížemi? Jakpak
bych je bývala mohla opustit, když si mě najali jako svého obhájce a čekali na svůj
soud?
Byla to moje touha chránit práva mnoha lidí,
zejména práva mých dětí a vaší budoucnosti, co mě vedlo k tomu, že jsem takové
případy vzala. Věřím, že bolest, kterou musela naše rodina a rodiny mých
klientů v posledních letech vydržet, není zbytečná. Spravedlnost přichází
přesně v době, kdy se většina vzdala naděje.
Chybíš mi, moje nejdražší, a posílám ti stovku
polibků.
Maminka Nasrín
Září 2018
Ahoj můj nejdražší Nimo,
nevím, jak tento dopis začít. Jak můžu zapomenout,
že letos nastupuješ do školy, beze mě, a dokonce i bez svého otce, a prostě ti
říct, že tento rok je rok jako každý jiný? Jak tě mám požádat, abys do školy chodil
včas, dělal domácí úkoly, dobře se učil a byl hodný kluk, dokud se nevrátíme?
Jako matka bych nesnesla říct ti něco takového,
protože vím, že ve svém krátkém životě jsi musel snášet strach z
nespravedlnosti a neustálé utrpení, když jsi mě navštěvoval ve vězení nebo jsi
měl naopak zakázáno za mnou do vězení přijít.
Jako matka tě nemůžu žádat, abys na mě zapomněl a
přijal, že žádnou matku nemáš jen proto, abych mohla vykonávat svou práci a
bojovat [za lidská práva] s čistým svědomím. Kéž k tobě nejsem nikdy tak krutá.
***
Moje práce právničky, která je v Íránu pod
neustálým tlakem, mě – a tentokrát i tvého otce – vtahuje do bouře nespravedlnosti
a zbabělosti, která ničí komunitu íránských právníků.
V těchto dnech o tobě neustále přemýšlím, o tom,
jak osamělý musíš být, a o naší milé Mehrave, na kterou jsme pyšní a která se
teď o tebe musí starat a být ti zároveň matkou i otcem.
Posílám ti své slzy lásky a doufám, že učiní
nespravedlnost našeho života trochu snesitelnější.
Posílám ti tisíce polibků, už jsem tě neviděla
příliš dlouho.
Maminka Nasrín
***
Zastaňte se pronásledované právničky a podepište, prosím, výzvu za její okamžité propuštění: www.amnesty.cz/pripad/iran-nasrin-sotudiova
