© Amnesty International
Lee Tae-wonova radost při rozhovoru se svou ženou Koo
Jeong-hwa se brzy změnila v zoufalství. Telefonický rozhovor manželského páru
4. listopadu minulého roku byl přerušen, když čínská policie zadržela manželku
Jeong-hwa a jejich čtyřletého syna Ji-hoon v čínském Šhenjangu.
Tae-won (29) měl opodstatněný důvod mít strach. Jakákoli
naděje, že se jeho manželka a syn brzy připojí k němu v Jižní Koreji, aby začali
nový život, pominula.
Čtrnáct dní po příjezdu do Číny byla skutečně 24ti letá
Jeong-hwa v ohrožení, že bude násilně vrácena do Severní Koreje. Jelikož opustila svou domovskou zemi bez zákonného
povolení – což je v Severní Koreji považováno za zločin proti státu –
stála před doživotním trestem v
jednom z politických válečných táborů v zemi, známé nucenými pracemi a mučením.
Ke všemu také
čtyřletý Ji-hoon byl vystaven riziku, že bude s matkou poslán do
vězeňského tábora, z důvodu nazývaného „vina přidružením“.
„Když se mnou žena naposledy telefonicky mluvila, říkala, že
byla zadržena policií. To byl poslední kontakt, který jsem měl s rodinou,“
řekl Tae-won minulý týden Amnesty ze svého domova v Čeonanu v Jižní Koreji. „Nebylo
téměř nic, co jsem mohl udělat, abych zamezil jejich odeslání zpět do Severní
Koreje.“
V roce 2015 Tae-won sám podnikl riskantní cestu do Jižní
Koreje. Byl plný úzkosti z toho, že musel
zanechat t svou manželku a dítě v Severní Koreji. Nyní bydlí v Jižní Koreji a pracuje
pro významnou elektronickou společnost.
„Bez rodiny jsem se cítil velmi osamělý. Opravdu mi chyběla
manželka a syn. Požádal jsem ji, aby se ke mně připojila, ale ona se příliš
bála opustit Severní Koreu. Pracoval jsem tvrdě, abych ušetřil peníze a
zaplatil zprostředkovatelům, aby mi pomohli přivést sem moji rodinu, “ vzpomíná Tae-won.
V polovině října 2017 se Jeong-hwa se svým synem vydala na
nebezpečnou cestu, aby se znovu sešla se svým manželem. S pomocí zprostředkovatele
byli pašováni přes čínskou hranici do města Janji.
Z Číny mohli manželé svobodně po telefonu mluvit poprvé po
více než dvou letech.
„Chyběli jsme jeden druhému tak moc, že jsme mluvili
prostřednictvím videohovorů nejméně pět hodin denně. Když jsem viděl tváře mé
rodiny, chtěl jsem, aby se ke mně rychle připojili,“ vzpomíná Tae-won.
Během dvou týdnů spolu
manželé mluvili každý den, dokud
manželka byla v Janji a plánovali jejich společnou budoucnost v Jižní Koreji. Byli nedočkaví, až se zase
uvidí, ale policie zatkla Jeong-hwa a jejího syna, jakmile cestovali dále do vnitrozemí.
Čínské úřady poslaly Jeong-hwa a jejího syna zpět do Severní
Koreje 17. listopadu 2017. Byli zadrženi a vyslýcháni v Sinuiju, městě na
korejsko-čínské hranici, až do začátku prosince. Pak byli přemístěni do
vazebního centra v Hoeryeongu v jejich domovském městě.
Ji-hoon byl po 20 dnech poslán domů své babičce, protože
vazební centrum prohlásilo, že se o něj
nemůže postarat. Trpěl omrzlinami na rukou a nohou. Jeong-hwa zůstala za
mřížemi a stále čelí riziku, že bude poslána do politického vězeňského tábora.
Ale Tae-won se nevzdal osvobození ženy, kterou miluje. Pomocí
médií a velvyslanectví v Soulu začal bojovat. A
také kontaktoval Amnesty.
„Řekli jsme médiím a velvyslanectví o tom, co se stalo mé
rodině. Zjistili jsme, že existují mezinárodní organizace, které nám mohou
pomoci,“ vysvětlil Tae-won.
Brzy příznivci Amnesty z celého světa naléhali na
severokorejské úřady, aby propustili Jeong-hwa. Navzdory mezinárodnímu tlaku
jsme zůstali měsíce bez jakýchkoliv nových zpráv.
Až 1. března došlo k vzácnému záblesku naděje, když
Jeong-hwa byla po třech měsících vazby propuštěna. Neví se přesně, proč, ale
Tae-won věří, že mezinárodní tlak byl důležitým faktorem.
„Cítím takovou úlevu! Moji přátelé byli překvapeni,“ řekl
Tae-won. „Severokorejský režim se velmi stará o svou pověst. Je to
diktatura, ale ve světě neexistuje sama. Věřím, že mezinárodní úsilí pomohlo,“
dodal.
Tae – won má ještě starosti o budoucnost. Jeho manželka a
syn již nebydlí v bytě, který kdysi nazývali domovem, ale ve stísněných
podmínkách s její matkou.
„Přátelé mi řekli, že moje žena trpí podvýživou, protože ve
vazebním zařízení nedostávala dostatek
jídla. Můj syn ani nepoznal její tvář, když se vrátila. Moji blízcí zápasí
s těžkými podmínkami, ale já jim vůbec
nemohu pomoci,“ zoufá si Tae-won.
Těch čtrnáct dnů v říjnu minulého roku, kdy spolu manželé
mohli svobodně rozmlouvat, se zdá být vzdálenou vzpomínkou. Komunikace s jeho
ženou je teď téměř nemožná. S vážnými restrikcemi je Severní Korea nadále
jednou z nejvíce izolovaných zemí na světě. Převážná většina lidí nemá legální
přístup k internetu ani k mezinárodním mobilním telefonním službám.
„Ztratil jsem kontakt s manželkou. Obávám se tak moc o svou
rodinu a přátele. Já vím, že budou potrestáni státní bezpečností, pokud budou chyceni
při použití mobilních telefonů, aby si se mnou promluvili. Budou posláni do
pracovního nebo politického vězeňského tábora,“ obává se Tae-won.
Tae-won zápasí s pocity úzkosti a osamělosti, ale stále
doufá, že výsledkem rozhovorů mezi Severní Koreou a USA bude slibnější budoucnost.
„Hodně očekávám od summitu mezi Severní Koreou a USA.
Doufám, že vůdci se dohodnou na zničení jaderných zbraní. Doufám, že to vytvoří
příležitost ke zlepšení životů Severokorejců. Pokud budou rozhovory úspěšné,
mohli bychom svobodně navštěvovat Sever a Jih. Mohl bych se setkat se svou
rodinou. Nevzdal jsem se svých snů, že znovu uvidím svou ženu a syna, “
uzavírá Tae-won.
