© Particular
Stovky uprchlíků, přistěhovaleckých pracovníků a žadatelů o azyl byly deportovány či dokonce uneseny během nucených návratů z Ruska do Uzbekistánu. Všichni zmínění lidé pak byli mučeni a vystaveni pšatnému zacházení.
Výzkum s názvem Cesta k mučení:
Únosy a násilné návraty z Ruska do Uzbekistánu zkoumal ruskou
spolupráci s Uzbekistánem na stovkách případů deportace navzdory zřejmé
hrozbě mučení, kterému mohou jedinci po návratu čelit. Kromě mimořádných
případů, kdy Rusko zamítlo několik žádostí o vydání, byla uzbeckým
bezpečnostním složkám ponechána volná ruka v zadržování a únosu hledaných
občanů na ruské půdě.
„Nejen, že se ruské úřady slepě
odvracejí od mučení a nespravedlnosti v Uzbekistánu – oni tomu nabízejí
pomocnou ruku,“ říká John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a střední Asii.
„Rusko musí zastavit únosy a deportace, které porušují jeho závazky k lidským
právům, a ujistit se, že nikdo, komu by hrozilo mučení, nebude navrácen zpátky
do Uzbekistánu. Na Uzbekistán musí být vyvíjen neustálý tlak, aby zamezil
mučení a dalšímu krutému zacházení a ujistil se, že všechny soudní procesy
budou vedeny spravedlivě a plně dodrží mezinárodní standardy.“
Mučení a útisk ve jménu bezpečnosti
Uzbecké úřady se opakovaně odvolávají na „boj proti terorismu“ a boj s „protistátními“
aktivitami, aby tak ospravedlnily násilné stíhání politických oponentů, kritiků
a přiznaných členů či sympatizantů se zakázanými islámskými skupinami. Všichni
tak čelí vážnému riziku mučení ve chvíli, kdy se dostanou do rukou systému
uzbeckého trestního práva.
V roce 2013 ruské úřady zamítly uzbeckou žádost o vydání Mirsobira
Khamidkarieva, uzbeckého filmového producenta a byznysmena. Byl obviněn ze
založení islamistické skupiny poté, co na neformálním shromáždění vyjádřil
podporu ženám nosícím šátek.
Nicméně v červnu 2014 byl Mirsobir unesen a držen v izolaci v Moskvě
před tím, než byl pracovníky ruské Federální bezpečnostní služby předán
uzbeckým bezpečnostním agentům. Poté byl násilně navrácen do vlasti.
Příslušníci uzbeckých bezpečnostních složek z Mirsobira vymlátili „doznání“. Vyrazili mu sedm zubů a zlomili dvě žebra, načež byl poslán do zajateckého tábora, kde
strávil několik týdnů ve zvláštní cele.
Tam byl během svého pobytu připoután ke zdi hlavou dolů a opakovaně bit.
Později byl opakovaně odsouzen za extremistické přestupky na základě vynuceného
„doznání“ a byl odsouzen k osmi letům vězení. Má být propuštěn v roce
2022.
V mnoha dalších případech pak oběti čelily nespravedlivým procesům,
které vedly k dlouholetým trestům, které oběti trávily v krutých,
nelidských a ponižujících podmínkách.
Evropský soud pro lidská práva vydal během předchozích tří let (do března
2016) nejméně sedmnáct rozsudků; všechny odsuzovaly nucené přesuny osob do
Uzbekistánu.
Výhružky rodinám
Je také naprosto běžné, že uzbecké úřady obtěžují a vyhrožují rodinným
příslušníkům, aby udali příbuzné nebo prozradili, kde se „podezřelí“ nacházejí.
V lednu 2016 byl Artur Avakian držen čtyři týdny a mučen tak dlouho,
dokud neudal svého staršího bratra Aramaise Avakiana, majitele rybí farmy, za „teroristickou“
činnost. Policisté Arturovi svázali ruce a nohy, k ušním lalůčkům připnuli
elektrody a pouštěli mu do těla proud tak dlouho, dokud se mu jazyk nepřilepil
k dásním.
Aramaisova rodina a přátelé věří, že byl stíhán jen proto, že místní úřady
chtěly převzít jeho úspěšnou rybí farmu. K soudu byl po téměř pěti
měsících v detenci přinesen na nosítkách. Na základě smyšlených obvinění z
„terorismu“ byl odsouzen k sedmi letům vězení.
Aramais řekl Regionálnímu trestnímu soudu v Jizzakhu, že byl mučen za
účelem přinucení k „doznání“ k sympatizování s Islámským státem.
Příbuzní zadržovaných se často bojí obrátit na právníky či lidskoprávní
organizace o pomoc, jelikož jim bezpečnostní složky často vyhrožují, že pokud
to udělají, znepříjemní jejich blízkým pobyt v detenci.
„Uzbecké úřady jsou při vracení
svých občanů schopny zajít jakkoliv daleko a dohlédnou, aby byl každý z nich
postaven před „spravedlnost“ a ruské úřady jim příliš snadno podléhají,“ řekl John
Dalhuisen.
„Jak uzbecké, tak ruské úřady musí
okamžitě skončit s mučením a únosy a dovést všechny pachatele k spravedlnosti
za toto odporné porušování lidských práv.“
Informace k pozadí případu
V dubnu 2015 vydala Amnesty International zprávu Tajemství
a lži: Mučením vynucená doznání v Uzbekistánu jako
součást kampaně Stop mučení. Zpráva odhalila, jak důležitou roli hraje mučení a
další násilné praktiky v soudním systému a vládním zákrokům proti všem
skupinám vnímaným jako hrozba národní bezpečnosti.
