Milí přátelé,
v nedávné době jsme vás požádali o podporu při
organizaci akce Maraton psaní dopisů. Přesněji řečeno jsme vás žádali o podpis
pod petici pro Edwarda Snowdena, jednoho z našich hlavních případů letošního
ročníku velké dopisové akce. V reakci jsme obdrželi množství ohlasů, které se
pozastavovaly nad výběrem Snowdena jako případu hodného pozornosti Amnesty.
Tímto bych se rád vyjádřil k některým bodům, které se v dopisech objevily.
Mezi nejvíce diskutovanými tématy se objevovala zejména to,
že Snowden:
1.
porušil zákon a měl by být potrestán,
2.
napadl zpravodajskou agenturu, která se však
chovala tak, jak to u zpravodajských agentur očekáváme,
3.
požádal a obdržel azyl v Rusku,
4.
vytvořil hrozbu pro bezpečnost Spojených států a
5.
zradil svou zemi tím, že neusiloval o náležitou
nápravu jejími vnitřními mechanismy.
Chtěl bych se ke každému tomuhle bodu vyjádřit bez spekulací
a tím, že se budu držet ověřených faktů:
1.
Snowden skutečně porušil zákon tím, že poskytl
novinářům přístup k tajným dokumentům. Ignoroval tak souhlas o
mlčenlivosti, který podepsal při vstupu do Národní bezpečnostní agentury (NSA).
Aby dokázal zločiny páchané NSA, zveřejnil tajné informace. To Snowden otevřeně
přiznává, ale hájí se tím, že pro odhalení ještě větších zločinů páchaných NSA
jednal v mezích morálky i legality. Z pohledu Amnesty je vztah mezi
morálkou a legalitou velmi složitý. Demokratický právní systém zcela jasně
připouští možnost spáchání trestného činu za účelem odvrácení většího zločinu.
Ve Spojených státech se toto nazývá „lawful excuse“ (zákonná omluva),
v Kanadě „defense of necessity“ (obrana nezbytnosti).
Jednoduchý způsob, jak ověřit oprávněnost
myšlenky, je pozměnit zločin, který NSA spáchala. Pokud by Snowdenovo odhalení
ukázalo, že americká vláda tajně vraždila své občany podezřelé
z terorismu, pochybuji, že by vůbec nastala nějaká debata o hrdinství či
zrádcovství. Aspoň tedy doufám. Na druhou stranu, pokud by Snowdenovo
prozrazení odhalilo korupční systém přidělování parkovacích míst ve
Springfieldu ve státě Vermont, neměl by pro svůj čin právní ospravedlnění.
Rozumný argument samozřejmě může být, že
právo na svobodu bez neopodstatněných prohlídek a zabavování (čtvrtý dodatek
Ústavy Spojených států amerických) je méně naléhavé než být zavražděn bez
soudu, princip však zůstává stejný. Vláda porušila zákon a v porušování pokračuje.
A to hromadně, systematicky a úžasně dotěrným způsobem. Daleko menší zločin
Edwarda Snowdena odhalil mnohem závažnější páchání kriminálních činů americkou
vládou.
2.
Není pochyb, že hromadné a nevýběrové špehování
ze strany NSA je ilegální. Došlo k porušení 13 mezinárodních dohod a smluv,
čtvrtého dodatku Ústavy Spojených států amerických, stejně jako 215 oddílu
Vlasteneckého zákona (Patriot Act). Při rozhodování o případu v mezích Vlasteneckého
zákona rozhodl třetí obvodní odvolací soud v New Yorku, že činnost NSA
představuje „bezprecedentní porušení práva na soukromí“. Jakákoli prohlášení,
kterými NSA tvrdila, že dbala zájmu amerických občanů nebo že „se jedná o zpravodajskou
agenturu a toto je prostě činnost, kterou zpravodajské agentury dělají,“ nejsou
založena na pravdě. Dokonce i zpravodajská agentura musí dodržovat práva, za
jejichž prosazování a ochranu zemřely v boji statisíce lidí.
Pro ilustraci, NSA provozuje více než
dvanáct sledovacích programů, které pokrývají nezvykle široké spektrum
digitálních činností. Všechny výrazně překračují činnosti běžné pro špionážní
agentury, alespoň co se Spojených států týče. Zde uvádím aspoň čtyři:
Prism – donucování devíti největších
společností zabývajících se technologiemi, aby dodávaly data o svých
uživatelích
Muscular – nelegální nabourávání se do
databází devíti společností pro získání dodatečných údajů
XkeyScore – prohledávání a analyzování
metadat a obsahů emailů, historií vyhledávačů a sociálních sítí
CoTraveller – sbírání dat o poloze
z mobilních telefonů
3.
Nic jistého nemůžeme říct k tomu, proč si
Snowden vybral k útěku radši Rusko než některou z demokratických zemí,
které nemají s USA uzavřenou smlouvu o vydávání zločinců (extradice).
Poté, co učinil svá odhalení, měl Snowden dvě možnosti: utéct do země
s extradicí nebo do země bez ní. Víme, že Spojené státy po dobu, kdy se
Snowden rozhodoval, kam utéct, znatelně tlačily na země s extradicí. Také
víme, že mnohé z těchto zemí se zdráhají dát Snowdenovi jakékoli garance,
že nebude vydán americkým úřadům, jak se tomu stalo v Norsku. Země bez
extradice jsou barvitou pmozaikou – mnohé z nich jsou nedemokratické, polodemokratické,
nestabilní nebo jednoduše příliš slabé, aby v jakémkoli smyslu odolaly
nátlaku USA.
Mnozí spekulovali, že Snowden si vybral
Rusko, protože mu na oplátku může poskytnout něco z amerických tajných
zdrojů. To je jistě možné, ale nemáme žádné důkazy, které by tuto domněnku
podpořily. Ve skutečnosti Michael Rogers, současný ředitel NSA, řekl, že on sám
nevěří, že by Snowden sehrál jakoukoli roli ve prospěch zahraničních výzvědných
služeb.
4.
Ani americký kongres, NSA nebo jiný orgán
americké vlády neposkytl žádné ověřitelné informace o nárůstu bezpečnostních
hrozeb způsobených Edwardem Snowdenem. Na druhé straně máme k dispozici
studie, které dokazují pouze malý nebo dokonce žádný vliv na způsoby používané
on-line bojovníky.
5.
Na Snowdena se snesla kritika, že při odhalování
nelegální činnosti NSA nepostupoval běžným způsobem a neobrátil se na soudy
nebo výbory v Kongresu. Nevíme, co se Snowdenovi honilo hlavou, když se
rozhodl pro noviny The Guardian. Nicméně víme, že před Snowdenem se objevilo
množství whistleblowerů z interních kruhů, kteří se snažili odkrýt a
zastavit nelegální činnost NSA. A jednalo se o mnohem vyšší úředníky, než byl
Edward Snowden. William Binney, J. Kirke Wiebe, Edward Loomis, John Crane nebo
Thomas Drake – ti všichni se snažili běžnými způsoby změnit chování NSA. A
neuspěli! Všichni se stali obětmi odvet ze strany NSA nebo jiných amerických
vládních zpravodajských služeb. Například Binney se následně stal terčem razie
FBI, kdy byl zatčen během sprchování, přišel o práci, byl mu zabaven soukromý
majetek a celé roky strávil po soudech, kdy se ho snažil získat zpět a zároveň
bojoval s NSA.
Bez ohledu na to, jaké osobní sympatie chováme k činu
Edwarda Snowdena, je jasné, že to, co udělal, mělo vliv na veřejnou debatu o
soukromí, a že všichni budeme mít prospěch z posíleného práva na soukromí.
Od jeho odhalení víme daleko víc o tom, co a jak dělají vlády, technologické
společnosti jako je Apple, Google a Whatsapp zlepšily bezpečnost a šifrování,
OSN vytvořila zvláštního zpravodaje pro témata soukromí a Spojené státy jsou
v procesu přezkoumávání velkého legislativního balíku věnovaného soukromí.
Pokud vám byly tyto řádky nápomocny v pochopení
Snowdenova činu z úhlu pohledu Amnesty, prosím, pomozte a podpořte ho
v nadcházejícím Maratonu psaní dopisů.
Díky
Mark
