© Demotix
Zpráva “Ostrov
beznaděje” založená na měsících výzkumu a rozhovorech s více než stovkou
lidí na Nauru a v Austrálii odhaluje politiku australské vlády. To, jak zachází
s uprchlíky a žadateli o azyl na Nauru a co to v praxi znamená úmyslné a
systematické zanedbávání a krutost.
“Australská
vláda provozuje na Nauru vězení pod širým nebem určené k tomu, aby způsobilo
tolik utrpení, kolik je nutné k zastavení jedněch z celosvětově
nejzranitelnějších lidí při jejich snaze najít v Austrálii bezpečí”, řekla Anna
Neistatová, ředitelka výzkumu Amnesty International. Anna je jednou z mála
lidí, kterým se podařilo dostat na odlehlý ostrov zahalený tajemstvím, aby zde
prošetřila porušování lidských práv.
“Australská vláda izolovala zranitelné ženy, muže a děti na odlehlém místě,
které nemohou opustit, s jasným záměrem – aby tito lidé trpěli. A to se
podařilo, někteří zde prošli takovým utrpením, že je to nenávratně poškodilo.”
Jen
několik týdnů poté, co australský předseda vlády Malcolm Turnbull prezentoval
australský model na uprchlickém summitu Spojených národů jako model, který by
měl být napodoben i dalšími státy, ukazuje zpráva AI, jak je australská
politika odstrašování přímo odpovědná za šokující seznam porušování lidských
práv.
“Politika
australské vlády je přesným opakem toho, jak by státy měly postupovat. Je to
model, který minimalizuje ochranu a maximalizuje utrpení,“ uvedla Anna Neistatová.
“Před
šesti dekádami pomohl australský podpis vstoupit Ženevské konvenci v platnost.
Nyní, což je strašnou ironií, je Austrálie zemí, která porušuje mezinárodní
právo a povzbuzuje další státy, aby činily to samé.”
Austrálie
utratila miliardy dolarů za vytvoření a udržení tohoto systému. Podle australského
Národního kontrolního úřadu stojí centra na Nauru a Manusu v Papui Nové Guineji
více než 573 000 australských dolarů za osobu/rok.
Mnoho
z těchto peněz bylo utraceno za odměny firmám, které se smluvně zavázaly
pracovat na Nauru. Řada z nich oznámila, že ukončí své působení na ostrově. Zaměstnanci
z některých těchto společností se stali oznamovateli zoufalé situace azylantů,
za což jim hrozí trestní stíhání.
“Australské
úřady by měly dojít ke stejnému závěru a zavřít zařízení na ostrově, použít
peníze daňových poplatníků lepším způsobem a uznat, že všichni žadatelé o azyl
a uprchlíci mají právo přijít do Austrálie a požádat zde o azyl. Tito lidé už
nemohou déle čekat na humánní řešení”, uvedla Anna Neistatová.
Trestání
obětí
Uprchlíci
a žadatelé o azyl na Nauru se stali terčem týrání ze strany některých místních
obyvatel včetně úředníků.
I
přes věrohodné záznamy o desítkách fyzických útoků – včetně sexuálního napadení
– ze strany místních obyvatel vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, není Amnesty
International znám ani jediný případ naurského občana, který by za to byl vyšetřován.
Naproti tomu jsou žadatelé o azyl a uprchlíci svévolně zatýkáni a vězněni.
Jeden z poskytovatelů služeb na ostrově řekl AI: “Svévolná zatčení jakožto
forma zastrašování jsou na Nauru běžné”.
Hamid
Reza Nadaf, íránský uprchlík, který má malého syna, uvedl, že byl zadržen a
uvězněn od 3. 6. do 7. 9. 2016 na základě důkazu, který byl evidentně
vykonstruován.
Jeho
odnětí svobody může mít spojitost s tím, že fotil Centrum pro uprchlíky. Jeho
osmiletý syn, který prý trpí tuberkulózou, byl v centru ponechán sám po většinu
času Nadafova tříměsíčního uvěznění.
Naurské
úřady také zadržovaly žadatele o azyl a uprchlíky za sebepoškozování, a to i v
případech, kdy držení na Nauru bez definované délky bylo přesně to, co vedlo ke
zhoršení jejich psychického zdraví.
“Je
to bludný kruh. Lidé, kteří se ze zoufalství pokusí ukončit své vlastní životy,
aby z toho všeho unikli, se poté ocitnou za mřížemi, ve vězení uvnitř vězení”,
uvedla Anna Neistatová.
Zhoršující
se psychické zdraví
Téměř
všichni lidé, se kterými AI mluvila – včetně malých dětí – byli ve špatném
psychickém stavu. Je nesporné, že prodlužovaná období neurčené detence mají podle
Královské australské a novozélandské akademie psychiatrů přímý a negativní
dopad na psychické zdraví lidí.
Lidé
nedostávají při psychických problémech či mnoha jiných nemocech potřebnou péči.
Laleh (jméno z bezpečnostních důvodů změněno) je Íránka, která uprchla se
svým manželem a tříletou dcerou. Sdělila AI, že trpěla depresí, ale nikoho to
nezajímalo.
U
její dcery se také během 18ti měsíčního pobytu na Nauru objevily psychické
problémy. Poté, co doktor konstatoval, že se jedná o psychické problémy, jí předepsal
léky, které nejsou pro děti vhodné.
Když
Laleh a její manžel sdělili své obavy doktorovi, odbyl je a řekl jim: “Pokud se
vám to nelíbí, jděte zpět do své země”.
Zdá
se, že ponechání lidí s psychickými problémy bez náležité péče je úmyslnou
součástí politiky odstrašování, kterou razí australská vláda.
Doktor
Peter Young, bývalý ředitel pro psychické zdraví v Health and Medical Services
(IHMS) Amnesty sdělil, že v tomto prostředí bylo vše podřízené tomu, aby “bylo
zastaveno připlouvání člunů”.
Zacházení s uprchlíky na Nauru se rovná mučení
Amnesty
International zjistila, že systém, kterému jsou uprchlíci a žadatelé o azyl na
Nauru vystaveni, odpovídá mučení.
Kombinace
psychického utrpení, systému, který záměrně způsobuje utrpení a faktu, že cílem
toho všeho je zastrašení nebo přinucení ostatních k dosažení specifického
výsledku znamená, že tento australský systém odpovídá definici mučení dle
mezinárodního práva.
Současný
australský předseda vlády Malcolm Turnbull tvrdí, že australská vláda musí
zajistit, že její systém zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl zůstane drsný.
Jakožto
ministr komunikace konstatoval v roce 2014: “Máme drsné způsoby (a) někteří by
řekli kruté způsoby… (ale) faktem je, že jestliže chcete zastavit převaděčství,
musíte být velmi tvrdý.”
V
září 2015, když připustil své znepokojení nad podmínkami na Nauru, uvedl: “Nyní
vím, že je to tvrdé, máme tvrdou politiku ochrany hranic, můžete říci, že je to
krutá politika, ale funguje”.
Ačkoli
Austrálie nechce, aby byl plný rozsah týrání na Nauru znám a zašla výjimečně
daleko, aby to skryla, potenciální žadatelé o azyl musí vědět, že důsledkem
hledání ochrany v Austrálii může být trest. “Úspěch” kontroly hranic je
postaven na lidském utrpení.
“Politika,
kterou australská vláda prodává světu jako úspěch, je velmi krutá. Tato
politika, která legitimizuje systematické týrání je slepou uličkou nejen pro
samotné uprchlíky, ale také pro Austrálii. Díky ní získala Austrálie jedinečnou
reputaci jako země, která udělá cokoli je v jejích silách proto, aby se
uprchlíci nedostali k jejím břehům, a aby potrestala ty, kteří se opovážili to
zkusit”, uzavřela Neistatová.
