© REUTERS
Zvyšující se tlak Evropské unie na Itálii, aby přitvrdila ve
svém přístupu k uprchlíkům a migrantům, vede k nezákonnému vyhošťování
a špatnému zacházení, někdy i mučení.
Bití, elektrické šoky a sexuální ponižování jsou mezi
četnými obviněními z týrání, která jsou zdokumentována ve výzkumné zprávě Hotspot
Itálie. Ta popisuje situaci v italských hotspotech sponzorovaných
Evropskou unií a ukazuje, že postup přijímání těchto lidí nejen podkopává
jejich právo požádat o azyl, ale vede k šokujícímu týrání.
„Ve svém odhodlání snižovat následný pohyb uprchlíků a
migrantů do jiných členských států, nutí lídři EU italské orgány zajít až na
hranu ilegality – v některých případech až za ni,“ řekl Matteo de Bellis, výzkumník
Amnesty International v Itálii.
Výsledkem je, že traumatizovaní lidé, kteří jsou po náročné
cestě vyčerpáni, se stávají oběťmi nesprávných posouzení jejich statusu a v některých
případech i otřesného týrání ze strany policie, stejně jako nezákonných
vyhoštění.
Hotspoty byly koncipovány tak, aby jejich pracovníci
identifikovali osoby přicházející do zemí na vnější hranici EU, vzali
příchozím otisky prstů, zjistili potřeby příchozích a zpracovali žádost o azyl
nebo zajistili návrat do zemí původu. Zpráva založená na rozhovorech
s více než 170 uprchlíky a migranty odhalila vážné nedostatky v každé
z těchto fází.
Ve zdánlivé snaze snížit tlak, kterému musí čelit státy na
vnější hranici EU, jako je Itálie, byl projekt hotspotů spojen s relokací
uprchlíků do jiných členských států EU. Realita však ukázala, že princip
solidarity, na kterém je relokace založená, byl jen snem. Podle plánu mělo být
z Itálie do jiných států EU přemístěno na 40 tisíc lidí. Ve skutečnosti
bylo relokováno pouhých 1200 uprchlíků, zatímco do Itálie připlulo dalších 150
tisíc žadatelů o azyl. Jelikož je cesta po moři velmi nebezpečná, vedou italské
úřady snahy o záchranu lidských životů ve Středomoří.
Násilné odebírání otisků prstů
Na základě doporučení Evropské komise z roku 2015, musí
být v italských hotspotech odebrány otisky prstů všech příchozích.
Žadatelé o azyl však často chtějí žádat o azyl v jiných členských státech
EU, třeba proto, že v nich mají své příbuzné, a tak mají silnou motivaci
vyhnout se identifikaci v Itálii. Tím mohou předejít riziku, že by je jiná
členská země vrátila zpět do Itálie, jak to určuje takzvaný Dublinský systém.
Pod tlakem ze strany vlád a institucí EU zavedla Itálie donucovací
praktiky k získání otisků prstů. Amnesty International získala mnoho
výpovědí, ze kterých vyplývá, že bylo použito zastrašování i fyzické násilí
vůči mužům, ženám i dětem s cílem získání otisků prstů. Z 24 výpovědí
dokumentujících násilí uvádělo 16 z dotazovaných bití. 25letá žena z Eritreje popisuje, jak byla několikrát
policistou zfackována, dokud nesouhlasila s odebráním otisků prstů.
V několika případech uprchlíci a migranti uvedli, že byl
proti nim použit elektrický proud a obušky. 16letý chlapec z Dárfúru popsal Amnesty
International špatné zacházení: „Měli hůl s elektřinou, kterou mi
mnohokrát přiložili k levé a poté i k pravé noze a nakonec i na
hrudník a břicho. Byl jsem příliš zesláblý a nemohl jsem se bránit. V tu
chvíli mi vzali ruce a přiložili prsty ke stroji na snímání otisků prstů.“
Další 16letý chlapec a 27letý muž vypověděli, že je policie
sexuálně ponížila a způsobila jim velkou bolest v genitáliích. Muž popsal
Amnesty International, jak ho policisté v Catánii bili a používali
elektrické šoky před tím, než ho donutili se svléknout a mučili ho kleštěmi se třemi
hroty: „Posadili mě na hliníkovou židli s otvorem v sedadle. Drželi
mě za ramena a za nohy a kleštěmi mě tahali za varlata. Nemohu tu bolest vůbec
popsat.“
Chování většiny policistů zůstává profesionální a drtivá
většina otisků prstů probíhá bez incidentů. Závěry této zprávy však vyvolávají
vážné obavy a zdůrazňují nutnost provádět nezávislou kontrolu stávajících
postupů.
Screening
Pracovníci v hotspotech provádějí screening, který má
za úkol rozlišit žadatele o azyl od těch, kteří jsou považováni za nelegální
migranty. V praxi to znamená, že lidé, kteří jsou po dlouhé cestě
vyčerpáni a nemají dostatek informací o azylovém řízení, musejí odpovídat na
zásadní otázky. Jejich odpovědi mohou mít dalekosáhlé důsledky na jejich
budoucnost.
29letá žena z Nigérie řekla Amnesty International: „Nevím, jak
jsme se sem dostali, plakala jsem…bylo tady tolik policistů. Byla jsem myslí
úplně jinde a nemohla jsem si vzpomenout ani na jméno svých rodičů.“
Od policie je vyžadováno, aby po nově příchozích žádala
vysvětlení, proč přijeli do Itálie spíše, než aby se jich ptala, zda chtějí
požádat o azyl. Vzhledem k tomu, že mezinárodní ochrana se neuděluje na
základě důvodů, proč osoba vstoupila do dané země, ale na základě toho, jaké
nebezpečí jí hrozí v zemi původu, je tento přístup zcela chybný.
Na základě krátkého rozhovoru policisté, kteří nemají
odpovídající odbornou přípravu, rozhodují v podstatě o tom, zda daný
jedinec má či nemá nárok na mezinárodní ochranu.
Vyhoštění
Itálie se pod tlakem EU snaží zvýšit počet migrantů, kteří
jsou navrácení do zemí původu. To zahrnuje i dohody o zpětném přebírání osob se
zeměmi, které se dopouštějí otřesných a nelidských činů.
Jedna taková dohoda – Memorandum o porozumění – byla
podepsána mezi italskými a súdánských orgány v srpnu tohoto roku. Dohoda
umožňuje společnou identifikaci osob, která za určitých okolností může probíhat
i v Súdánu poté, co bylo provedeno vyhoštění. I když probíhá identifikace
v Itálii, je tak povrchní a z tak velké části delegována na súdánské
orgány, že neumožňuje individualizované ujištění, že se osoba nedostane do
vážného ohrožení života či porušování lidských práv po návratu do Súdánu. Toto
již vedlo k několika případům nelegálního vyhoštění.
24. srpna 2014 bylo 40 lidí, kteří byli identifikováni
súdánskými orgány, přepraveno letadlem z Itálie do Chartúmu. Amnesty
International mluvila s 23letým mužem z Dárfúru, který byl
v tomto letadle. Popsal, že bezpečnostní složky je očekávaly na letišti
v Chartúmu: „ Odvezli nás do speciální části letiště, kde nás začali
bít…jeden po druhém jsme byli vyslýcháni…teď mám strach, že mě hledají, jestli
mě najdou, nevím, co se mnou bude.“
„Koncept hotspotů, který navrhl Brusel a je aplikován
v Itálii, nesnížil tlak na nárazníkové státy, spíše naopak. Tento přístup
vede k závažnému porušování lidských práv lidí, kteří se nacházejí v
zoufalé životní situaci, a za které italské orgány nesou přímou a evropští
lídři politickou odpovědnost,“ upozorňuje Matteo de Bellis.
Evropské státy se mohou zbavit lidí, kteří se nacházejí na
jejich území, nemohou se však zbavit jejich povinnosti vyplývající
z mezinárodního práva. Italské státní orgány musí přestat porušovat lidská
práva a musejí zajistit, aby lidé nebyli posíláni zpět do zemí, kde jim hrozí
pronásledování nebo mučení.
