Šest zemí, kde se nechcete narodit

^{© Amnesty International}

KLDR

V severokorejských pracovních
táborech jsou podle odhadů drženy statisíce lidí. Na denním pořádku je tvrdá
nucená práce. Jeden ze svědků, který působil jako bezpečnostní úředník v táboře
16, v rozhovoru pro lidskoprávní hnutí Amnesty mluvil o metodách používaných
při popravách vězňů. Zadržovaní lidé byli nuceni kopat své vlastní hroby a pak
byli zabíjeni úderem kladiva do krku. Sám byl také svědkem toho, jak dozorci
zadržené škrtili a poté je ubili k smrti dřevěnými tyčemi. Dalším, kdo
promluvil, je Kim Jou-son, bývalá vězenkyně v táboře 15. Popisuje, jak byla
svědkem veřejné popravy dvou lidí, kteří byli chyceni při pokusu o útěk:
„Přivedli je na jakési pódium, oba hodně zbité. Pak byli přivázáni ke dřevěným
kůlům a třikrát střeleni do hlavy, hrudi a nohou.“ 

Čína

Tato komunistická země je
dlouhodobě největším světovým katem. Každý rok popraví dokonce více lidí než všechny
státy světa dohromady. Lidé tam dostávají trest smrti i za „narušování sociální
stability“, pašování drog nebo za hospodářské trestné činy. Na severozápadě
Číně je velký počet převýchovných táborů. Odhadem je tam svévolně zadržováno až
milion lidí, převážně Kazachů a Ujgurů muslimského vyznání. Podle svědectví propuštěných tam dochází k
politické převýchově – zadržení se musí učit čínské zákony, zpaměti odříkávat
propagandistické texty a chválit čínský komunistický režim. Jsou vystavováni
jak psychickému, tak fyzickému násilí a mučení. 

Írán

Tento stát se v žebříčku
největších světových popravčí drží, na druhém místě, za Čínou. V zemi panuje
vysoká míra chudoby, korupce i nezaměstnanosti. Navíc je také proslulá
pronásledováním svých kritiků. Začátkem března letošního roku byla kupříkladu
odsouzena známá íránská právnička a matka dvou dětí Nasrín Sotudíová. Kvůli
boji za práva žen či odmítání zákona o povinném nošení hidžábu byla odsouzena k 33 letům vězení a 148 ranám
bičem – což je fakticky trest smrti, protože lidské tělo něco takového jen
stěží může zvládnout. 

^{© Amnesty International}

Rusko
Od roku 2000, kdy začal vládnout Vladimir Putin, bylo v Rusku zavražděno více
než 130 novinářů a novinářek. Rusko tvrdě pronásleduje své kritiky i
příslušníky LGBT+ komunity. Platí tam například zákon zakazující „propagaci
netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, který je známý také jako „zákon
o homosexuální propagandě“. Na základě něj byla odsouzena například Evdokia
Romanovová z ruské Samary. Potom, co sdílela odkazy na články o rovnoprávnosti
LGBT+ lidí dostala pokutu v přepočtu 19 tisíc korun. 

Egypt
Tato oblíbená destinaci pro letní dovolenou dlouhodobě patří k největším
uzurpátorům práv žen. Dále pronásleduje LGBT+ komunitu, ale dokonce i děti.
Lidskoprávní hnutí Amnesty zdokumentovalo případy nejméně šesti dětí, které
byly ve vyšetřovací vazbě bity. Jejich příbuzní uvedli, že děti „byly těžce
zbity, dostávaly elektrické šoky do genitálií a dalších částí těl, nebo byly
zavěšovány za končetiny“. Účelem mučení bylo donutit děti, aby se přiznaly
k činům, které ve skutečnosti nespáchaly.