© Amnesty International
Vládní kampaň obléhání,
nezákonné zabíjení a nucené vysídlování, které vytrhlo tisíce civilistů z
rodinného zázemí a donutilo je žít ve strašlivých podmínkách. To jsou zločiny
proti lidskosti.
„Buď odejdeme,
nebo zemřeme“: Nucené vysídlování podle dohod Sýrie o „usmíření“ prověřuje
čtyři z místních smluv a dokumentů spojených s porušeními, která se datují do
roku 2012. Od srpna 2016 do března 2017 vedly dohody k vysídlení tisíců
obyvatel ze šesti obléhaných oblastí: Darája, východního města Aleppo, Al-Waer,
Madája, Kefraya a Foua.
Syrská vláda a v menší míře
ozbrojené opoziční skupiny protiprávně obléhaly civilisty, zbavovaly je přísunu
potravy, léků a dalších základních potřeb a prováděly protiprávní útoky na
hustě osídlené oblasti.
„Zatímco cílem syrské vlády bylo
porazit opoziční bojovníky, její cynické použití taktiky ‚vzdát se nebo
hladovět‘ zahrnovalo ničivou kombinaci obléhání a bombardování. Což bylo
součástí systematického a rozšířeného útoku na civilisty, který představuje
zločin proti lidskosti,“ řekl Amnesty International Philip Luther, ředitel
výzkumu a advokacie pro Blízký východ a severní Afriku.
„Všechny státy by měly
spolupracovat, aby zbavilo svět černého svědomí, které představuje pokračující beztrestnost
těchto zločinů. Neexistuje žádné jednodušší řešení, jak to učinit, než
poskytnout podporu a zdroje mezinárodnímu nestrannému a nezávislému
mechanismu, který nedávno zřídila OSN, aby pomáhal při vyšetřování a stíhání
odpovědných osob.“
Lidé, kteří byli vystaveni
těmto hrůzným násilnostem, neměli jinou možnost, než hromadně opustit své
domovy. Výsledkem je, že tisíce rodin nyní žijí v provizorních táborech s
omezeným přístupem k pomoci a dalším základním potřebám a s omezenými
příležitostmi, jak se postarat o živobytí.
„Pokud to syrská vláda stejně
jako ozbrojené opoziční skupiny, jako např. islámské hnutí Ahrar al-Sham nebo
Hay’at Tahrir al-Sham, myslí se smířením vážně, musí okamžitě ukončit tyto
protiprávní praktiky a útoky na tisíce civilistů, kteří zůstávají obléháni
napříč celou Sýrií,“ řekl Philip Luther.
Zpráva vychází z rozhovorů se
134 lidmi z dubna–září 2017. Včetně výpovědí vysídlených obyvatel, kteří
prožili obléhání a útoky, humanitárních pracovníků a odborníků, novinářů a
úředníků OSN. Amnesty International také přezkoumala desítky videí a analyzovala
satelitní snímky, aby svědecké výpovědi potvrdila. Požádala syrské a ruské úřady
(které neodpověděly) a od islámské hnutí Ahrar al-Sham (které odpovědělo), aby
se ke zjištěním Amnesty International vyjádřili.
Podmínky během obléhání
Od začátku ozbrojeného
konfliktu v Sýrii vystavovala syrská vláda obydlené civilní oblasti obléhání, přičemž
jako metodu válčení používala hladovění a blokování nebo libovolné omezení
přístupu k základním lidským potřebám, jakými jsou potraviny, voda, léky,
elektřina, pohonné hmoty nebo aktuální zprávy. Humanitárním organizacím také zablokovala
vstup do obléhaných oblastí.
Důsledky byly ničivé, dohnaly
populaci na pokraj hladovění a způsobily, že lidé umírali i na běžně
léčitelné nemoci. Bývalý lékař v Daráji Amnesty International řekl:
„Když jsme dostávali případy
selhání ledvin, nemohli jsme s tím nic dělat, protože jsme neměli dialyzační
přístroje. Takže jsme sledovali, jak pacienti umírají před našima očima,
nemohli jsme jim nabídnout nic.“
Matky, které během obléhání
rodily, řekly Amnesty International, jak jejich kojenci trpěli kvůli
nedostatečnému mateřskému mléku a nedostatku dětské výživy. Jiná žena, 30letá
matky z Daráji, která porodila v březnu 2016, vypověděla, že její dcera se
narodila malá a slabá:
„Já bych ji mohla kojit, ale nestačilo
to; byla velmi křehká a nemohla jsem s tím nic dělat. Neměli jsme žádné jiné
alternativy. Ona hodně plakala a já nemohla dělat nic… Jak žena, která právě
porodila a kojila, může přežívat na polévce?“
Syrská vláda a ozbrojené
opoziční skupiny omezily a zablokovaly přístup k humanitární a lékařské pomoci
rozhodující pro přežití, zvláště když si lidé nemohli dovolit předražené zboží
a léky. A obyvatelé museli přežívat na jednom jídle denně.
Matka tří dětí, která se stala jediným opatrovatelem
svého vnuka poté, co byli jeho rodiče zabiti ve dvou útocích v roce 2015 ve
východním městě Aleppo, Amnesty International řekla:
„Obléhání bylo hrozné, zvláště pro ty, kteří neměli žádné
příjmy – jako je moje rodina. Organizace humanitární pomoci nebyly schopné
pokračovat v práci kvůli vytrvalým útokům, které zahrnovaly útoky na jejich
sklady… Bylo velmi obtížné poskytnout dětem základní potřeby, jako jsou
plenky a mléko. Cena zeleniny byla tak vysoká, že jsem si ji nemohla dovolit.
Obléhání mě nepostihlo tak moc jako děti. Můj téměř dvouletý vnuk neměl mléko ani
další potřebné živiny, protože já si je nemohla dovolit a organizace
humanitární pomoci je už neměly.“
Syrská vláda a spojenecké milice zničily místní zásoby
potravin spálením zemědělských polí v Daráji a Madáji. Analýza satelitních
snímků provedená Amnesty International ukazuje masivní pokles v zemědělství v
průběhu let a zjevnou mrtvou zónu v okolí Daráji.
„Vláda a hnutí Hizballáh vypálily zemědělská pole jako
formu trestu, přestože jsme k nim neměli přístup,“ řekl bývalý učitel v
Madáji Amnesty International.
Důkazy rovněž ukazují, že ozbrojené opoziční skupiny,
zejména Hay’at Tahrir al-Sham a islámské hnutí Ahrar al-Sham, nezákonně
obléhaly města Kefraya a Foua, omezily a zabavily humanitární pomoc a
bombardovaly zemědělská pole.
Neustálé
útoky na civilisty
Kromě nesmírného utrpení způsobeného taktikou obklíčení
způsobily nepředstavitelnou mizérii také záměrné útoky na civilisty a civilní
objekty.
Civilisté uvedli, že aby vládní síly urychlily kapitulaci
těchto oblastí, zintenzivnily své útoky krátce předtím, než byly vytlačeny. 7.
února 2017 syrská vláda urychlila útok na Al-Waer a o měsíc později jej přinutila
ke kapitulaci. Krátce před vylidněním města bylo několikrát zaútočeno na
jedinou nemocnici v Daráji, která byla nakonec spálena.
Pro obyvatele východního Aleppa bylo nejhorší utrpení
způsobeno brutální a kalkulovanou kampaní protiprávních leteckých útoků ze
strany syrských a ruských sil, které byly úmyslně zaměřeny na civilisty, domovy
a nemocnice. Celé čtvrti byly bez rozdílu ostřelovány a byly cílem leteckých
útoků – použity přitom byly mezinárodně zakázané kazetové munice, barelové bomby
a zápalné zbraně.
„Potřebujete měsíce, než zemřete hladem. Vzdušné útoky však
byly jiný příběh. Kvůli kousku šrapnelu byste mohli umřít ve zlomku vteřiny.
Nikdo nebyl chráněn před leteckými údery a ostřelováním. Cílem byli civilisté,
povstalci, budovy, automobily, mosty, stromy, zahrady atd.,“ řekl Amnesty
International jeden z obyvatelů Aleppa.
Zpráva se zabývá deseti útoky na civilní sídliště v
městečku Aleppo v období od července do prosince 2016. Analýza organizace
satelitních snímků ukazuje, jak daleko od předních linií byly útoky prováděny a
jak bez zjevných vojenských cílů ničily stovky staveb, včetně obytných budov,
trhů a nemocnic.
Ozbrojené opoziční skupiny rovněž zabily a zranily stovky
civilistů, když bez rozlišení ostřelovaly obléhaná města Kefraya a Foua a používaly
přitom výbušné zbraně se širokoplošným účinkem. Takové útoky porušují
mezinárodní humanitární zákon a v mnoha případech se rovnají válečným
zločinům.
„Kvůli ostřelování jsme měli strach poslat naše dvě děti
do školy, stejně jako kvůli ostřelovačům, kteří stříleli děti oblečené do
modrých stejnokrojů na cestě do školy. Našli jsme způsoby, jak tam bezpečně studenty
dostat, ale stále to bylo nebezpečné, protože ostřelování bylo nepředvídatelné,“
řekl Amnesty International bývalý taxikář z města Kefraya.
Nucené vysídlení
Tisíce lidí v Daráji, Al-Waeru, východním městě Aleppo, Kefrayi
a Foue uvězněných v obležení byli nakonec v rámci dohod o „usmíření“
nuceni opustit své domovy.
Advokát z Aleppa popsal Amnesty International poslední
dny obléhání před dosažením dohody:
„Posledních 10 dní před evakuací bylo noční můrou.
Množství ostřelování bylo jasným signálem, že vláda chce, abychom odešli… A
posledních pět měsíců ostřelování se rovnalo posledním pěti letům leteckých a
pozemních útoků… To mi stačilo, aby mě přesvědčili k odchodu. Jak také mohou civilisté
zůstat, pokud neexistuje infrastruktura, nemocnice, není elektřina ani voda?
Vláda dosáhla svého cíle – zničit všechno a nezanechat nám nic, proč
bychom měli zůstávat.“
Jeden muž, který byl součástí výboru pro jednání v Daráji,
řekl Amnesty International, jak bylo dosaženo místní dohody o usmíření:
„Režim by nabídl příměří nebo vyrovnání a pokračoval ve
vojenském nátlaku, aby nás donutil podřídit se. To byla koncepce. Poté, co jsme
od těchto zprostředkovatelů dostali nabídku, by následující den došlo k
vojenské eskalaci, která by u lidí vyvolala strach a přiměla je, aby sami prosili
o řešení.“
V uplynulém roce, zejména od dubna 2017, vyjádřili členové
mezinárodního společenství, jako Evropská unie nebo Rusko, své přání podporovat
úsilí o obnovu Sýrie. Nicméně není jasné, jaká opatření syrská vláda přijme,
aby zajistila bezpečné a dobrovolné navrácení vysídlenců domů.
„Vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství posouvá své
ohnisko zájmu na snahy o obnovení Sýrie, vyzývá Amnesty International všechny,
kteří jsou schopní ovlivnit tyto snahy, zejména Rusko a Čínu, aby zajistili, že
jakákoli finanční pomoc v oblastech postižených nuceným vysídlením podpoří
právo obětí na restituci jejich bydlení, pozemků a majetku, stejně jako právo
na dobrovolný, bezpečný a důstojný návrat,“ uzavřel Philip Luther.
Interaktivní mapy zobrazující oblasti postižené nuceným
vysídlením najdete na webové stránce: https://syriadisplaced.amnesty.org/
