© Amnesty International
Dnes zveřejněný výzkum Amnesty Interantional odhaluje, že obyvatelé Afrínu čelí
násilí, zejména ze strany syrských ozbrojených skupin, které jsou vybaveny a
ozbrojeny Tureckem. Mezi tyto násilnosti patří zadržování lidí, konfiskace a
rabování majetku, nad čímž turecké ozbrojené jednotky přivírají oči. Ty samotné
dokonce převzali moc nad několika školami, čímž narušily výchovu tisíců dětí.
„Turecká vojenská
ofenzíva a okupace zhoršily utrpení obyvatel Afrínu, kteří již prodělali roky
krvavého konfliktu. Slyšeli jsme otřesné příběhy o zavírání, mučení nebo mizení
lidí ze strany syrských ozbrojených skupin, které i nadále zhoršují situaci
civilistů, na což turecké ozbrojené síly nijak nereagují,“ říká Lynn
Maaloufová, ředitelka výzkumu Amnesty International na Blízkém východě.
„Turecko je okupační
mocí v Afrínu, a proto je zodpovědné za blaho civilního obyvatelstva a za
zachování práva a pořádku. Doposud jeho ozbrojené síly v těchto povinnostech
zcela selhávaly. Turecko se nemůže vyhnout zodpovědnosti za použití syrských
ozbrojených skupin k uskutečnění špinavé práce. Turecko musí okamžitě zastavit
porušování práv ze strany ozbrojených skupin, nechat pachatele nést za násilné
činy odpovědnost a zavázat se, že pomůže obyvatelům Afrínu znova vybudovat
jejich životy.“
V lednu 2018 zahájily Turecko a spojenecké syrské ozbrojené
skupiny vojenskou ofenzívu proti Lidovým obranným jednotkám (YPG), vojenské
síle autonomní správy vedené syrskou Sjednocenou demokratickou stranou (PYD). O
tři měsíce později se Turecku a jeho spojeneckým silám podařilo ovládnout Afrín
a jeho okolní oblasti a násilně přesídlit tisíce lidí, kteří uprchli a hledali
bezpečnost v nedalekém městě al-Šahbách, kde nyní žijí v těžkých a nedůstojných
podmínkách.
Podle několika obyvatel Afrínu jsou turecké ozbrojené
jednotky viditelně přítomny v centru města a v několika přilehlých
vesnicích. Prvního července se nechal turecký ministr zahraničí slyšet, že
turecké ozbrojené jednotky zůstanou v Afrínu, aby pokračovaly
v rozvoji oblasti.
Mezi květnem a červencem 2018 vyzpovídala Amnesty
International 32 lidí, přičemž někteří z nich stále žili v Afrínu, a
někteří uprchli do ostatních zemí nebo jiných oblastí Sýrie. Tito lidé
pojmenovali proturecké ozbrojené skupiny, které jsou zodpovědné za porušování
lidských práv v oblasti. Jedná se zejména o Ferqa 55, Jabha al-Shamiye, Faylaq
al-Sham, Sultan Mourad a Ahrar al-Sharqiye.
16. července zaslala Amnesty International shrnutí svých
předešlých zjištění turecké vládě. O pár dní později, 25. července, turecká
vláda zpochybnila užití termínů jako „al-Shahba region“ a „autonomní oblasti“,
aniž by konkrétně odpověděla na výzkum provedený Amnesty International.
Proturecké síly
zodpovědné za svévolná zadržování a vynucená zmizení
Amnesty International mluvila s několika obyvateli a
vnitřně vysídlenými lidmi, kteří potvrdili, že ozbrojené skupiny zadržovaly
civilisty za výkupné jako trest za to, že tito obyvatelé chtěli vrátit svůj
majetek nebo za falešná obvinění z příslušnosti k PYD nebo YPG. Místní
zdroje informovaly Amnesty International o nejméně 86 případech svévolného
zadržování, mučení a nuceného zmizení.
Žena přemístěná z Afrínu řekla Amnesty International,
že její strýc byl odvlečen členy proturecké ozbrojené skupiny po tom, co se
před 3 měsíci vrátil do vesnice. „Nevíme,
kde je. Byl představitelem „Komine“ (místní rada). Není nijak spojen s PYD
nebo YPG. Vrátil se zpátky do Afrínu, protože se bál, že přijde o svůj dům.
Zůstal se svojí manželkou v jiném domě, protože naše vesnice se stala
vojenskou základnou pro turecké jednotky. Jednoho dne v noci se zeptal
ozbrojených skupin, jestli by se mohl jít podívat na svůj dům. Turci ho do domu
vzali, ale od té doby se nevrátil. Ani jeho manželce neřekli, kam ho odvedli.“
Dva dříve zadržovaní Amnesty International řekli, že byli
drženi ozbrojenou rebelskou skupinou Sultan Mourad a obviněni z toho, že jsou
přidruženi k YPG. Amnesty International řekli, že viděli novináře, učitele,
inženýry, aktivisty, stejně jako bývalé zaměstnance bojovníků PYD a YPG ve
vězení v Azazu, kam byli odvlečeni.
Jeden vypověděl: „Byl
jsem zadržen poblíž Afrínu dva měsíce. Převezli mě do několika záchytných
zařízení včetně Maamalou, Damliou a Baadina, všech okolních vesnic poblíž
Afrínu, kde jsem byl vyslýchán členy dvou ozbrojených skupin a tureckých
ozbrojených jednotek. Všechny otázky se odvíjely od mé aktivity na sociálních
sítích, přičemž mě obviňovali, že jsem se připojil k YPG, protože jsem
informoval o nástilnostech, kterých se Turecko během vojenské operace
dopustilo.“
„Vzali mě do vězení al-Ra’i
vedené rebely Sultan Mourad. Nemučili mě, ale viděl jsem, jak rebelové
z Mourad jen tak pro zábavu mlátí muže. Byla noc a jeho křik se rozléhal
celou budovou. Propustili mě, aniž by mě viděl soudce. Myslel jsem si, že se
odtamtud nikdy nedostanu.“
Proturecké síly
zodpovědné za konfiskaci majetku
Od března 2018, kdy
Turecko a spojenecké ozbrojené skupiny převzaly moc nad Afrínem, se stovky lidí
do města vrátily. Skrze horské cesty se někteří obyvatelé pěšky vrátili zpět do
města, jelikož YPG blokovaly oficiální příjezdové cesty do Afrínu, aby se tam
vysídlení lidé nemohli vrátit. Mnozí, kteří se vrátili, zjistili, že byl jejich
majetek, zatímco byli na útěku, zkonfiskován a ukraden ozbrojenými skupinami
spojenými s Tureckem.
Deset lidí řeklo Amnesty International, že syrské ozbrojené
skupiny zkonfiskovaly jejich majetky a obchody v Afrínu. Vysídlení
obyvatelé řekli, že je informovali příbuzní a sousedi, že jejich domy byly
využívány protureckými ozbrojenými skupinami jako vojenské základny nebo obývány
přemístěnými rodinami z východní Ghůty a Homsu.
Jeden učitel z uprchlického tábora v al-Shahbě Amnesty
International řekl, že jeho dům v Jenderesu byl zkonfiskován skupinou Faylaq
al-Sham. „Můj soused mi řekl, že můj dům
zkonfiskovali. Poslal mi fotky, na kterých byl můj dům popsán nápisy Faylaq
al-Sham.“
Amnesty International také mluvila se třemi vysídlenými
rezidenty, kteří potvrdili, že ozbrojené skupiny zkonfiskovaly jejich obchody.
Jeden muž a jeho syn, grafický designér, který vlastnil tři obchody
v Afrínu od svého příbuzného ví, že jejich dům byl zkonfiskován ozbrojenou
skupinou Ferga 55. Měli dokonce fotky, na kterých byl jejich obchod předělán na
řeznictví vlastněné rodinou z východní Ghůty. Majitel supermarketu ve
vesnici blízko Afrínu Amnesty International řekl, že jeho obchod byl nejprve
vyrabován a poté zničen rodinou z Ghůty.
Jedna žena se Amnesty svěřila, že rodiny z Ghůty nelze
vinit. „Byli přemístěni stejně jako my a
možná jsou i v horší situaci!“
Proturecké ozbrojené
síly zodpovědné za rabování domů a podniků
Dvanáct lidí Amnesty International řeklo, že byli svědky
nebo oběťmi rabování a plenění. Několika z nich příbuzní řekli, že jejich
domy byly zničeny nebo vykradeny. Televize, počítače, myčky a další vybavení
domácnosti je pryč.
V dubnu 2018 mluvčí vojenského soudu v interview
řekl, že plenění se událo během vojenských operací, jak členy armády, tak
civilisty. Majetek byl ale prý navrácen do rukou majitelů. Mluvčí se dále nechal
slyšet, že ve spolupráci s válečnou policií v Azazu a tureckými
ozbrojenými skupinami byli jedinci zodpovědní za rabování zatčeni a předvedeni
před soud. Jeden člověk, který se ale v květnu vrátil do Afrínu, Amnesty
International řekl: „Dům mých rodičů jsme
našli prázdný. Ukradli každý kousek nábytku. Sousedi viděli, že Svobodná syrská
armáda zabalila všechen nábytek. Jsou tu nejméně čtyři ozbrojené skupiny
kontrolující vesnici, takže těžko zjistíme, kdo to byl.“
Jeden obyvatel Afrínu, který uprchl do Německa, Amnesty
International řekl: „Mám v Afrínu
pět bytů a obchod. Můj kamarád mi řekl, že dva z mých domů nyní obývají
přemístěné rodiny. Podařilo se mi získat číslo na tyto dvě rodiny, jedna je z Harastu
a jedna z východní Ghůty. Zeptal jsem se jich, jestli by se nemohly o dům
postarat, ale rodiny mi řekly, že byl dům vyrabovaný, už když se nastěhovaly.
Ten dům jsem právě zrekonstruoval. Nevadí mi, že v domě žijí tyto rodiny,
problém mám s ozbrojenými skupinami.“
„Všechny strany
v syrském konfliktu, včetně YPG, tureckých ozbrojených skupin a místních
ozbrojených skupin, by měly umožnit bezpečný a dobrovolný návrat lidí do
Afrínu,“ prohlásila Lynn Maaloufová.
„Jako okupační síla,
Turecko musí zabezpečit úplnou reparaci těm, jejichž domy byly zkonfiskovány,
zničeny nebo vypleněny bezpečnostními silami nebo jejich spojenci. Je to
povinnost Turecka zajistit vysídleným civilistům, že se vrátí do svých domovů
v Afrínu, a že dojde k restitucím, a tam, kde to není možné, alespoň
ke kompenzacím,“ dodala.
Turecko a ozbrojené
skupiny zodpovědné za vojenské využití škol
Od ledna 2018 byl přístup ke vzdělání pro obyvatele Afrínu
téměř nemožný. Obyvatelé Amnesty International řekli, že od března byla pro
žáky Afrínu otevřena jenom jedna škola, zatímco Afrínská univerzita byla
kompletně zničena. Podle bývalých učitelů, kteří jsou nyní v al-Shahbě,
turecké jednotky, spolu se spojeneckými syrskými ozbrojenými skupinami,
využívají školu Amir Ghabari v Afrínu jako vojenskou základnu. Amnesty
International má k dispozici i satelitní snímky z 20. dubna 2018,
které ukazují několik obrněných vozů. Tyto vozy tam před přítomností tureckých
jednotek a ozbrojených skupin v Afrínu nebyly.
Podle několika místních médií a civilistů přestavěly turecké
jednotky a ozbrojené skupiny veřejné školy ve Shaře na policejní základny
v červnu 2018. Turecké jednotky také využívají další školu
v Jenderesu jako polní nemocnici.
„Podle mezinárodního
humanitárního práva, a zejména v situacích, kdy probíhá okupace, mají
školy zvláštní status ochrany a vzdělávání dětí musí probíhat bez přerušení.
Žádáme tak Turecko, aby přijalo veškerá nezbytná opatření, aby zajistilo návrat
dětí do škol, a aby byla obnovena činnost univerzit hned, jak to bude možné,“
řekla Maaloufová.
Násilí páchané
syrskou vládou a YPG
V návaznosti na ofenzívu z ledna 2018, tisíce lidí
uprchly do nedalekého regionu al-Shahba. Nejméně 140 tisíc lidí nyní žije
v táborech nebo zničených domech bez řádného přístupu k službám,
zejména k lékařské péči. Zranění a chronicky nemocní musejí čekat na
vládní povolení, aby mohli vstoupit do Aleppa, nejbližšího místa, kde se jim
může dostat adekvátní lékařské péče.
Syrská vláda může také za to, že z al-Shahby není možné
odejít někam, kde jsou podmínky k životu přívětivější. Kvůli tomu několik
lidí doslova bojujících o život platí vysoké částky pašerákům, kteří jim
zajistí přechod jinam.
Kromě toho YPG zablokovala cesty z al-Shahby, čímž lidem brání,
aby se vrátili do svých domovů. Od té chvíle, co v březnu skončily válečné
operace, stovky obyvatel se vrátily do Afrínu poté, co prošly dlouhou a
náročnou horskou cestu.
Žena, která se vrátila do Afrínu na začátku dubna, Amnesty
International řekla: „Moje teta, které
bylo 60 let a trpěla cukrovkou a dalšími zdravotními problémy, zemřela po cestě
domů po tom, co se jí nedostalo pitné vody. YPG nám nedovolila, abychom přijeli
svými auty po oficiální cestě, a tak jsme museli jít pět hodin pěšky. Tetě
došla voda v půlce cesty. Její dcera se vydala najít vodu, ale než se
vrátila, bylo už pozdě.“
Podle několika lidí, včetně členů kurdského Červeného kříze,
syrská vláda omezila evakuaci nemocných a zraněných civilistů z al-Shahby do
Aleppa. Kurdský Červený kříž a lékařský personál Amnesty International řekl, že
je zde jenom jedna nemocnice a dvě kliniky, které dokáží zajistit základní
lékařskou péči. Chybí jim odborníci i vybavení, aby bylo možné provádět
náročnější operace nebo léčit chronické nemoci.
V době vzniku tohoto textu, okolo 300 lidí trpících
chronickými nemocemi a vážnými zraněními čekalo na lékařské ošetření, které
mělo být schváleno syrskou armádou. Od poloviny března bylo pouze 50 lidem povoleno
vycestovat do národní nemocnice v Aleppu.
„Syrská vláda a YPG
akorát zhoršují utrpení lidí, kteří byli vyhnáni z Afrínu, tím, že je
bezdůvodně drží v al-Shahbě a neposkytují jim dostatečné vzdělání, jídlo a
lékařskou péči. Lidé, zvláště nemocní a zranění, by měli mít možnost jít tam,
kam chtějí.“
„Žádáme Sýrii a YPG,
aby respektovaly svobodu pohybu obyvatel a usnadnily bezpečný a dobrovolný
návrat vysídlených. Syrské autority musejí urychlit dostupnost lékařské péče
nemocným a zraněným, kterým se v al-Shahbě nedostává adekvátní zdravotní péče,“
uzavřela Lynn Maaloufová.
