© Getty
Na svém
zasedání 24. července 2017 česká vláda projednala a následně vzala na vědomí výroční
zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o obchodu s vojenským materiálem za
rok 2016. Podle tohoto dokumentu byl v roce 2016 vyvezen vojenský materiál za
18,6 miliardy korun, čímž vzrostl objem exportu od roku 2015 o dalších 25 %.
Čeští zbrojaři tak zaznamenávají neustálý nárůst tržeb.
Amnesty
International považuje za alarmující, že čeští zbrojaři nevyváží jenom do zemí,
kde jsou místní režimy stabilní a v principu nerepresivní. Vývoz do nestabilních zemí představuje hrozivých 44%, což je
v absolutních číslech větší objem než v roce 2015. Podle dat
zveřejněných ve výroční zprávě za rok 2016 je stále více normální dodávat
vojenský materiál represivním režimům, které ho následně účinně využívají proti
svým kritikům, civilnímu obyvatelstvu nebo kde hrozí riziko jeho přeprodávání.
Mezi nejvíc
problematické země patřily Spojené Arabské Emiráty, Egypt či Saúdská Arábie.
Jde o země, kde často neexistuje jakákoliv kontrola ozbrojených složek nebo
nezávislé soudnictví a policie. Zároveň se jedná o země, které často hrubě
porušují lidská práva a v rámci boje proti terorizmu pronásledují jakékoliv
kritické hlasy, které zaznívají.
I když jsou
transfery často omlouvány bezpečnostními nebo zahraničněpolitickými zájmy České
republiky, jejich možný dlouhodobý efekt není z pohledu Amnesty International
dostatečně reflektován. Především z pohledu dodržování alespoň základních
lidských práv vzbuzují tyto transfery objektivní pochybnosti o kvalitě vyhodnocení
lidskoprávních rizik.
Nová výroční
zpráva a trend z posledních let naznačují, že export vojenského materiálu z
České republiky neustále roste, přičemž se tak děje na úkor lidských práv,
která ustupují ekonomickým zájmům.
„Česko stále
více vyváží do zemí, které nedodržují lidská práva. Nejen, že jsou zde často
zbraně zneužívány, je i velmi složité pohyb zbraní kontrolovat a sledovat. O
koho jde a jak respektuje lidská práva, to není pro úřady žádným tajemstvím. Navíc
sledujeme jasný trend kontrolu nadále omezovat, což by bylo nejenom nemorální,
ale odporovalo by i základním legislativním normám,“ vysvětluje Martin Balcar, vedoucí
kampaní Amnesty International ČR.
Standardy,
které by měla Česká republika ve svém licenčním systému implementovat, ale
často podléhají neveřejným zahraničněpolitickým zájmům, které obcházejí i
závazné standardy na úrovni Evropské unie. V tom by pro ČR, jako i pro všechny
země EU, mělo být vodítkem osm kritérií Společné pozice Rady EU 2008/944/SZBP.
Posouzení lidskoprávních rizik je hned druhým na tomto seznamu. V praxi ale
dochází k rozdílnému vyhodnocování, které v konečném důsledku nemusí být
závazné. Vzniká tak paradox, při kterém jasně stanovené kritéria podléhají
subjektivní interpretaci národních států a jejich obchodněpolitických zájmů.
Lidská práva, jak se zdá, tento boj prohrávají.
„Situaci by
jednoznačně prospělo více koordinace a společných postupů ve vyhodnocování
rizik exportů. Dnes se totiž konkurence mezi zbrojaři často přenáší na politickou
půdu na úkor ochrany lidských práv,“ dodává Balcar.
