Evropská
unie může nést část spoluviny v případech porušování práv uprchlíků a žadatelů
o azyl, tvrdí organizace Amnesty International, která publikovala důkazy
protiprávního jednání ze strany tureckých úřadů, které zadržovaly uprchlíky a
nutily je k návratu do válečných zón.
Zpráva
nazvaná Strážce Evropy ukazuje, že od září, na pozadí probíhajících
jednání mezi EU a Tureckem, turecké úřady shromažďovaly stovky uprchlíků a
žadatelů o azyl a odvážely je autobusy do více než tisíc kilometrů vzdálených
detenčních center, kde je zadržovaly a nepovolily jim komunikaci s vnějším
světem. Někteří byli biti a posláni zpět do zemí, ze kterých předtím utekli.
“Zdokumetovali
jsme svévolné zadržování těch nejzranitelnějších jedinců na turecké půdě.
Nejen, že nutit uprchlíky k návratu do zemí jako je Sýrie a Irák není správné,
ale jde i o přímé porušení mezinárodního práva,” řekl John Dalhuisen, ředitel
Amnesty International pro Evropu a střední Asii.
“Pokud
bude Evropská unie používat Turecko jako hlídače evropských hranic, hrozí, že
tím bude podporovat vážná porušení lidských práv. Evropsko-turecká spolupráce
ve věci migrace by měla být přerušena, dokud tyto činy nebudou vyšetřeny a
zastaveny,” dodal.
Tato
zjevná změna v turecké imigrační politice, která ještě nedávno prosazovala
humánní přístup úřadů vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, je zcela novým
vývojem. Až do září tohoto roku nepatřily protiprávní zadržování a deportace
mezi hlavní lidskoprávní problémy. Turecko je hostitelem největšího počtu
uprchlíků na světě, z nichž dva miliony pochází ze Sýrie, dalších dvě stě
třicet tisíc potom z dalších zemí.
Součástí evropsko-turecké dohody o migraci (tzv. Akčního
plánu) byl závazek Evropské unie na vynaložení tří miliard eur ke zlepšení životních
podmínek uprchlíků v Turecku. To na oplátku přislíbilo posílení různých
opatření, díky kterým by bylo schopno omezit vlnu migrantů a uprchlíků do
Evropské unie. Debaty o evropsko-tureckých vztazích a o Akčním plánu budou
pokračovat až do čtvrtka, kdy proběhne evropský summit.
Evropská
unie stále více dychtí po zajištění turecké spolupráce ve snižování migrace, zatímco
jsou její prostředky využívány k nákupu vybavení a ke stavbě infrastruktury v
detenčních centrech, kde jsou uprchlíci donucováni k návratu do jejich
domovských zemí. Uprchlíci v detenčním táboře Erzurum ukázali zástupcům Amnesty
International označení na postelích a na skříních, která potvrzují, že na
jejich nákup byly použity prostředky z evropského programu pro kandidátské
země.
Vyslanci
EU v Ankaře pro Amnesty International potvrdili, že šest táborů, o kterých se jednalo
6. října v rámci Akčního plánu, budou ve skutečnosti detenční centra.
“Je
šokující, že evropské peníze jsou používány k financování protizákonného
programu pro detenci a deportaci uprchlíků. Evropská unie musí zajistit, aby
migrační spolupráce s Tureckem podporovala, spíše než podkopávala práva
uprchlíků a migrantů,” poukazuje Dalhuisen.
Zadržováni, přesouváni, drženi v
řetězech
Všichni
uprchlíci a žadatelé o azyl z detenčních center tvrdí, že byli zadrženi v
západních provinciích, jako je Edirne a Muğla. Poté byli posláni do táborů na
jihu a na východě země. Většina z nich, dle svých vlastních slov, zamýšlela
překročit hranice Evropské unie.
Uprchlíci
a žadatelé o azyl byli bez vysvětlení protiprávně zadrženi v táboře v Düziçi v
provincii Osmaniye nebo v přesídlovacím zařízení Erzurum v Erzurumské provincii
po dobu trvání až dvou měsíců. Bylo jim zakázáno komunikovat s vnějším světem,
s jejich rodinami i s právníky. Mohli komunikovat jen pomocí mobilních
telefonů, které ukryli před strážemi.
Jeden
syrský muž žijící v Turecku se vydal na dvacet tři hodin dlouhou cestu do
erzurumského přesídlovacího zařízení poté, co mu odtud jeho dcera zavolala ze
schovaného mobilního telefonu. Když ale Syřan na místo přijel, vedení
detenčního centra mu řeklo, že nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit přítomnost
jeho dcery.
Amnesty
International zdokumentovala tři případy fyzického násilí v detenčních
zařízeních a dostala spoustu prozatím nepotvrzených svědectví o špatném
zacházení.
Jeden
čtyřicetiletý Syřan z erzurumského centra mluví o tom, že byl zavřen na samotce
po sedm dní, kde mu končetiny připoutali řetězy.
“Když
vás drží v řetězech za ruce a nohy, připadáte si jako otrok, jako byste ani
nebyl lidská bytost,“ řekl zástupcům Amnesty International.
Mnozí
byli po podobných zkušenostech nuceni podepsat dokumenty v turečtině, kterým
nerozuměli, aby mohli být deportováni zpět do Sýrie nebo Iráku.
Uprchlíci
a žadatelé o azyl tvrdí, že mohli tábory opustit až poté, co souhlasili s
odchodem do zemí, ze kterých přišli. V Ezrurumu měly být podle svědectví
jednoho třiadvacetiletého Syřana odebrány otisky prstů tříletému dítěti, jako
důkaz jeho souhlasu s návratem do Sýrie.
Nezávislí
vyšetřovatelé potvrdili minimálně sto případů nuceného návratu do Sýrie a Iráku
za poslední měsíce, skutečné číslo ovšem může být bohužel vyšší. Pravděpodobně
probíhají také deportace do Afghánistánu.
“Situace
okolo těchto případů je naprosto nejasná. Přesná čísla zadržených a
deportovaných uprchlíků tedy nejsou známá. V této věci musí proběhnout okamžité
vyšetřování, v zájmu ochrany všech uprchlíků a žadatelů o azyl nacházejících se
v Turecku,“ řekl John Dalhuisen.
Amnesty
International apeluje na Turecko, aby zastavilo protiprávní zadržování a
deportace uprchlíků. Implementace Akčního plánu by měla být pozastavena do
doby, než Evropská unie a Turecko zajistí možnost nezávislé kontroly nad
dodržováním lidských práv a nad užíváním evropských fondů pro migrační a
detenční záležitosti.
