Příběhy migrantů
JAK AUSTRÁLIE ZACHÁZÍ S UPRCHLÍKY
Amnesty International zmapovala, v jakých podmínkách žijí uprchlíci, které Austrálie umisťuje do detenčních táborů v Tichomoří. Jedním z takových míst je ostrov Manus patřící Papue Nové Guinei. V listopadu 2017 tu policie násilím přestěhovala uprchlíky do nového centra Lorengau, které je nedostatečně vybavené i zabezpečené. Uprchlíci nadále nemají přístup k adekvátní lékařské péči a jsou terčem násilí ze strany policie i armády. S podobnými problémy se potýkají i v hlavním městě ostrova Port Moresby.
SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ MIGRANTŮ A UPRCHLÍKŮ
Sexuální násilí a zneužívání bohužel tvoří nedílnou část cesty za bezpečím mnoha žen. Amnesty International mluvila s mnoha ženami, které byly při útěku převaděči a zločineckými skupinami znásilněny či jinak sexuálně zneužívány. Ženy, které nebyly schopny zaplatit výkupné, byly v některých případech za své propuštění či možnost pokračovat v cestě nuceny k sexu.
Libanon je zemí, která poskytla útočiště již na 1,2 milionu syrských uprchlíků. Se čtyřmi a půl miliony obyvatel je tak zemí, která má největší hustotu uprchlíků v poměru k domácímu obyvatelstvu a tento počet je tak obrovskou zátěží pro celou zemi a její infrastrukturu.
O svůj příběh a zkušenosti s novým životem v Řecku se s námi podělil 27letý Saleh. Z jeho vyprávění v člověku zůstane především zděšení a otázka, jak je tohle v Evropě v 21. století možné…
UNIKAL PŘED KULKAMI, JEN ABY BYL ZATČEN V ŘECKU
Noori, jedenadvacetiletý uprchlík ze Sýrie, pochází z lékařské rodiny. Studoval, aby se stal zdravotním bratrem a mohl pomáhat lidem. Zbývalo mu osm měsíců do praxe, když byla nemocnice, ve které studoval, bombardována. Nemohl pokračovat ve studiích a utekl do Evropy, kde se však ochrany nedočkal.
OBRÁCENÁ CESTA: Z ŘECKA DO IRÁKU
Rodina prchala před konfliktem v Sýrii a od roku 2012 žila v Erbílu (Irák). Rodina se však necítila v bezpečí ani v Iráku, jelikož se v jejich regionu objevila ozbrojená skupina Islámský stát. Rozhodli se tak hledat ochranu v Evropě – navzdory tomu, že věděli, že cesta do Evropy je velmi nebezpečná. Poté, co byli navráceni do Turecka, jim nezbylo než vrátit se do Iráku.
ZNIČENÁ RODINA: PŘÍPAD YASMIN, AMIRA A DARIA
Amir byl jeden z mála uprchlíků, kterým se podařilo získat lékařské zprávy celé rodiny. Stovky stran lékařských zpráv, které Amnesty International přečetla, vykreslují devastující obraz zdravé, šťastné rodiny, která doufala ve vybudování bezpečné budoucnosti v Austrálii, a její pomalý rozklad.
ŘETĚZOVÉ NAVRACENÍ IRÁCKÝCH UPRCHLÍKŮ Z BULHARSKA A ŘECKA DO TURECKA
24-letý Jezíd Z. vypráví příběh své rodiny, která na strastiplné pouti z Iráku, kde jezídskou komunitu pronásleduje Islámský stát, zažila strašné věci. Dosáhli Bulharska, ale nebyli tam vítáni a čekal je návrat do Turecka a dále do Iráku. Cestou ztratili člena rodiny i všechny naděje a iluze.
Kvůli nedostatku práce a možností, jak si zajistit příjem, se miliony Nepálců vydávají hledat práci jinde. V letech 2015–2016 opustilo zemi přes 400 000 Nepálců a Nepálek, aby se připojili k milionům nepálských migrantů, kteří už pracují ve více než 100 různých zemích. V zahraničí se však s nepálskými migranty zachází jako s podhodnoceným a jednorázovým zbožím, čímž je podkopávána jejich možnost uplatňovat základní lidská a pracovní práva.
ŽADATELÉ O AZYL VRÁCENÍ Z EVROPY DO AFGHANISTÁNU
Téměř 10 000 Afghánců bylo v roce 2016 nuceně navráceno z Evropy zpět do Afghanistánu, kde jim hrozí mučení, únosy a smrt. Míra úmrtí civilistů v zemi, kde stále probíhá ozbrojený konflikt, byla přitom ve stejném období na své nejvyšší úrovni. O své smutné příběhy plné strachu a utrpení se s Amnesty podělilo několik Afghánců.
