Urgentní akce
Amnesty International sleduje případy lidí, kteří jsou pronásledováni, nespravedlivě vězněni nebo v přímém ohrožení života. Petice, urgentní akce a tlak na vládní představitele vedou k jejich propuštění nebo zlepšení podmínek. Můžeme iniciovat vyšetřování v případech, které místní úřady dosud ignorovaly. Výjimkou nejsou ani situace, kdy daná země začne na náš podnět problém řešit systematicky a jeden případ tak ovlivní tisíce dalších. Každý třetí případ, na kterém Amnesty pracuje, končí úspěchem.
Urgentníakce
© Amnesty International
Ekvádor
Dívka z Ekvádoru kvůli svým aktivitám na ochranu přírody čelí výhrůžkám. Zastaňte se jí podpisem petice
Více informací...
Urgentníakce
Urgentníakce
nalezeno 489 výsledků:
Případ publikován 30.10.2015
Za sex se stejným pohlavím půjde student do vězení
V Tunisku odsoudil studenta, známého pod přezdívkou "Marwan", k ročnímu vězení kvůli homosexuálnímu styku. Přiznání studenta získaly úřady výhružkami a za použití fyzického násilí. Policie navíc donutila Marwana podstoupit anální vyšetření, aby prokázala provozování homosexuálních praktik. Marwan se odvolal a čeká na verdikt soudu.
Případ publikován 30.10.2015
Students facing imprisonment for homosexual acts
A 22-year-old Tunisian student known by the nickname "Marwan" was sentenced to prison for his engagement in same-sex sexual relations. Local police forced Marwan to undergo anal examinations for proof of homosexual practices. Marwan appealed and is awaiting a court verdict. He was released on a bail of 500 Dinar (247 USD) on November 5th.
Případ publikován 15.10.2015
Costas: Zbit za to, že miluje
Řecko-pákistánský homosexuální pár byl v srpnu 2014 brutálně zbit. Muži seděli na lavičce na náměstí v centru Athén, když je napadla skupina mužů v černém. Costas vypověděl, že na ně nejprve hodili kýbl se špinavou vodou, a potom je víc než deset minut bili a kopali. Násilníci potom vysypali na Costu odpadkový koš a natřikrát mu zlomili nohu, což si vyžádalo okamžitou lékařskou pomoc a dlouhou rekonvalescenci. Podezřelé dodnes nikdo neodhalil a nikdo zatím nebyl potrestán.
Případ publikován 15.10.2015
Dívky z Burkina Faso
Marii otec pod pohrůžkou smrti nutí provdat se za sedmdesátiletého muže. Její čtyři sestry jsou rovněž nuceny k manželství. Maria strávila tři dny s dalšími „manželkami“, poté utekla. Byla na útěku tři dny (ušla 169 kilometrů) a dostala se do úkrytu pro mladé dívky. Maria je jen jednou z mnoha dívek v Burkině Faso, které hrozí předčasné a vynucené manželství.
Případ publikován 15.10.2015
Waleed Abu Al-Khair: Právník, ne terorista
Waleed Abu Al-Khair je obviněn z porušování kybernetického zákona kvůli nenásilnému využívání práva na svobodu slova a online aktivismu. Už mnohokrát ho zbili a týrali. Je to proslulý bojovník za lidská práva a právník vězněného bloggera a vězně svědomí Raífa Badawího.
Případ publikován 15.10.2015
Zunar: Tweetování není zločin
Zunar v současné době drží smutný rekord v počtu obvinění z porušení pobuřovacího zákona. Žaloba proti Zunarovi, politickému satirikovi, ilustruje zasahování do svobody slova v Malajsii prostřednictvím zákona o pobuřování z roku 1948. V nedávné době byly za nezvyklých okolností přijaty dodatky. Podle nich lze uložit tvrdé tresty (například vězení od tří do dvaceti let) těm, kdo vyjadřují nesouhlas s vládou, což je rozšířeno i na kritiku prostřednictvím moderních technologií. Zunar v současné době drží smutný rekord v počtu obvinění z porušení pobuřovacího zákona. Čelí devíti paralelním obviněním, která se týkají jeho deseti tweetů z února letošního roku. Zaměřují se na kritiku soudnictví po odsouzení vůdce opozice Anwara Ibrahima, který Zunar považuje za vykonstruovaný, politicky motivovaný akt.
Případ publikován 15.10.2015
Muhammad Bekzhanov: Nejdéle uvězněný novinář na světě
Muhammad byl odsouzen k patnácti rokům vězení za psaní článků a stal se nejdéle uvězněným žurnalistou.„Ležel jsem na podlaze v kaluži krve celé dny – bez vody a jídla. Snažil jsem se vybavit si všechny dobré věci ve svém životě, svou ženu, děti. V duchu jsem se připravoval na smrt.“ V roce 1999 mučili uzbecké bezpečnostní složky Muhammada Bekzhanova, editora zakázaných novin, dokud se nepřiznal k zločinu proti státu. Přestože Uzbekistán podepsal Úmluvu OSN proti mučení, tyto praktiky jsou stále využívány pro doznání k trestným činům. Ačkoli měl být propuštěn v roce 2014, zůstává ve vězení kvůli dalšímu pětiletému trestu za porušování vězeňského řádu.
Případ publikován 15.10.2015
Fred a Yves: Za mřížemi kvůli propagaci demokracie
V březnu 2015 přerušily konžské bezpečnostní složky konferenci organizovanou skupinou Filimbi a zatkly aktivisty, kterým hrozí trest smrti. Filimbi je hnutí podporující poklidnou účast obyvatel na politických debatách a zájem o politické dění. Členové Filimbi, Fred Bauma a Yves Makwambala byli mezi třiceti zatčenými. Dva týdny je drželi a vyslýchali na utajeném místě a následně byli vyslýcháni (Yves 40 dní, Fred 50 dní). Během této doby jim byly odepřeny návštěvy přátel i právníků. Nyní čekají na soud v Kinshase a jsou obviněni ze snahy o vytvoření zločineckého gangu a z pokusu o státní převrat. Podle jejich právníků neexistují žádné důkazy o jejich vině. Bohužel je tento případ politicky motivován a pokud budou usvědčeni, může jim hrozit trest smrti .
Případ publikován 15.10.2015
Saman Naseem: Mučen a odsouzen k smrti ve věku 17 let
Doznání po mučení hlavním důkazem pro odsouzení. Saman Naseem, člen íránské kurdské menšiny, byl zatčen po přestřelce, která vedla ke smrti jednoho člena ozbrojených složek. Podle jeho slov mu zavázali oči, pověsili za nohy a mučili, aby se přiznal ke zločinu, který nespáchal. Bylo mu teprve 17 let. Soud použil jeho „doznání“ jako hlavní důkaz a odmítl vyšetřit podmínky výslechu. Saman byl dokonce donucen doznat se ve státní televizi. I přesto, že Írán podepsal mezinárodní zákaz poprav mladistvých, byl Saman v dubnu 2013 odsouzen k trestu smrti za přečiny proti Bohu.
Případ publikován 15.10.2015
Rania Allabasiová a její rodina: násilné zmizení po vládní razii
Rania byla bez sdělení důvodu unesena i s šesti dětmi. Rania Alabbasiová je v Damašku úspěšnou zubařkou a také vytíženou matkou šesti dětí. V březnu 2013 přišli do jejího domu vládní agenti a odvedli jí manžela. Po dvou dnech se vrátili pro ni a její děti. O nikom z nich dodnes nejsou žádné zprávy. Syrské úřady odmítly poskytnout příbuzným Ranie jakékoli informace o tom, co se stalo a kde se nyní rodina nachází. Její sestra Naila se může jen dohadovat, proč byla rodina zatčena: „Rania nepatřila mezi členy opozičních stran, ani nechodila na demonstrace. Byla zde, aby pomáhala ostatním.“