Amnesťáci & Amnesťačky Zajímají vás příběhy největších změn u našich dobrovolníků? Co se změnilo za tu dobu, co jsou v Amnesty? Naučili se něco nového o sobě nebo o ostatních? Co jim to vlastně dává?
Ptali jsme se našich živých knih , lektorů a lektorek , ale i dlouholetých dobrovolníků a dobrovolnic z regionálních skupinek.
''Děti, co mě poznají na knihovně, mě berou jako rovnocenného. Chápou, že jsme všichni jen lidé. Dává mi to naději.'' Julek, živá kniha
''Studenti pláčou, když mluvím o smrti mého partnera. Vzkazy, které mi nechávají jsou pro mě hnacím motorem.'' Eva, živá kniha
''Díky knihovně se můj příběh dostává mezi další oběti sexuálního násilí a dává jim sílu promluvit.'' Anna, živá kniha
''Předsudek není, že bezdomovci smrdí. Předsudek je, že smrdí všichni.'' Emil, živá kniha
''Díky Amnesty jsem se dala na dráhu pedagožky a přestala mít strach z hendikepovaných.'' Páťa, lektorka
''Pocházím z velmi xenofobního prostředí a díky znalostem, které jsem získal v Amnesty se mi povedlo se názorově odštěpit a získat nové přátele.'' Leopold, lektor
''Považuji za důležité, aby se lidem změnil pohled na svět. Aby ho vnímali bez diskriminování, bez zbytečných předsudků.'' Jitka, lektorka
''Před stáží v Amnesty jsem si nemyslela, že bych někdy šla na Prague Pride nebo podporovala, aby LGBT lidé měli vlastní děti.''
Danka, dobrovolnice
''Kdokoliv je v Amnesty vítán s otevřenou náručí, i já, která jsem nikdy moc nezapadala, jsem se najednou cítila okamžitě být součástí kolektivu.''
Nikola, členka skupinky
